Albánie chce světovou architekturu
Slavný katalánský ateliér Bofill Taller de Arquitectura navrhuje novou tvář pro Albánii: Smělé věže v Tiraně a resort u moře
Albánie prochází v poslední době významnými změnami a architektura má v jejím transformačním procesu hrát klíčovou roli. Je to patrné zejména v její metropoli, Tiraně. Významným mezníkem v tomto vývoji se stal rok 2017, kdy byl představen vítězný návrh urbanistického plánu Tirana 2030. Projekt, který vytvořila studia Stefano Boeri Architetti, UNLAB a IND [Inter.National.Design], byl výsledkem soutěže organizované Ministerstvem urbanistického rozvoje. Jeho hlavním cílem je dát Tiraně novou metropolitní dimenzi a zároveň chránit a podporovat zelené plochy. K této změně chce přispět i renomovaná katalánská kancelář Bofill Taller de Arquitectura, která navrhla dvě smíšené výškové budovy v Tiraně a luxusní resort v přímořském městě Dhërmi. Tyto projekty nesou nezaměnitelný rukopis Ricarda Bofilla.
Papuli Tower: Pocta industriálním kořenům Tirany
Papuli Tower, jedna ze dvou plánovaných věží v Tiraně, vzdává hold ikonické budově La Fábrica, sídlu ateliéru Bofill Taller de Arquitectura. Tento nový mrakodrap o výšce 190 metrů je tvořen mohutnými betonovými válci, které odkazují na surovou industriální estetiku slavné La Fábricy. Věž poskytne prostor pro kanceláře, obchodní prostory a rezidenční jednotky.
Architektonická koncepce stavby je založena na čtyřech protáhlých silech uspořádaných kolem centrálního čtvercového jádra. Tato geometrická jednoduchost umožňuje efektivní a flexibilní uspořádání interiérů, obdobně jako v sídle studia v Barceloně. Stejně jako u La Fábricy, i zde se odráží dramatická estetika s využitím velkolepých proporcí a specifické materiálové palety – od terakotových podlah až po oxidované betonové stěny. Na rozdíl od svého inspirativního předchůdce se však Papuli Tower vyznačuje modernějším zpracováním fasády a pečlivě propracovanou kompozicí okenních otvorů, čímž budově dodává současný industriální charakter, který zároveň ctí historický průmyslový odkaz Tirany.
Barcelona Tower: Elegantní dominanta hlavního náměstí
Druhá z plánovaných věží, Barcelona Tower, má obohatit panorama Tirany v blízkosti náměstí Skanderbega – hlavního městského centra a kulturního srdce města. Tento 190 metrů vysoký mrakodrap se pyšní jemným zkroucením své hmoty, což má nejen zlepšit aerodynamiku stavby a odolnost proti větru, ale také zvýšit energetickou efektivitu objektu.
Nosnou konstrukci tvoří centrální betonové jádro, zatímco jednotlivá podlaží se po sobě pravidelně otáčejí, čímž věž vytváří dojem elegantního obelisku. Dolní patra jsou určena pro kanceláře, zatímco vyšší podlaží mají nabídnout luxusní byty. Základna stavby zahrnuje obchodní prostory a veřejné pasáže. Design věže se inspiruje tradiční albánskou kulturou – výrazný červený pigment betonu odkazuje na tradiční oděv fustanella i na umělecké a architektonické dědictví země. Inspiraci čerpá také z historických prvků budov, jako jsou kamenné sloupy v La Pirámide a Casa Mont-ras, dvou ikonických projektů Bofillova ateliéru ze sedmdesátých let.
Red Sol Resort: Harmonie architektury a přírody Albánské riviéry
Mimo městskou zástavbu se Bofill Taller de Arquitectura zaměřil také na albánské pobřeží. Red Sol Resort je ukázkou racionálního přístupu k drsné krajině Albánské riviéry, kde se ostré skalní útesy, strmé horské svahy a husté borové a cypřišové lesy střetávají s mořským horizontem.
Architekti zde pracovali s principem pravidelné mřížky, která vytváří přehledný rámec pro organizaci prostoru. Půdorys resortu je rozčleněn na sérii čtvercových modulů, přičemž výškové členění objektů poskytuje různorodé prostorové zážitky – od hotelových pavilonů přes apartmány až po soukromé vily. Stavba je koncipována tak, aby se svou formou i materiálovým provedením přirozeně propojila s okolní přírodou. Resort se díky svému členitému objemu, propojenému vnějšími schodišti, mostky a lávkami, z dálky podobá malebné pevnosti. Společné prostory, jako jsou bazény, terasy a vyhlídková místa směřující k moři, byly navrženy tak, aby poskytovaly klidná zákoutí pro relaxaci a kontemplaci.
Bofillův odkaz a architektonická vize budoucnosti
Přestože jsou všechny tyto projekty stále ve fázi návrhu, už nyní ukazují, jak silně navazují na architektonický jazyk Ricarda Bofilla (1939–2022). Mezi jeho nejslavnější díla patří proměna opuštěné cementárny v Barceloně na sídlo studia La Fábrica (1973), ikonický pobřežní komplex La Muralla Roja (1968) či odvážná rekonstrukce svatyně Maritxell (1978). Jeho rozsáhlé portfolio však sahá daleko za tato známá díla – od utopických urbanistických vizí po moderní univerzity a kancelářské budovy. V Praze se s jeho realizacemi můžeme setkat v Karlíně, kde pro developerskou firmu Karlin Group navrhl zdařilou revitalizaci areálu ČKD na Corso Karlín nebo na Josefově, kde se podílel na přestavbě Obecního dvora.
Nové projekty v Albánii ukazují, že Bofillův ateliér i nadále přetváří města a krajiny s citem pro historii i inovace. Ať už jde o industriální poctu Tiraně, elegantní věž v centru města nebo citlivě zasazený resort v přímořské krajině, všechny tyto návrhy potvrzují, že Bofillova architektura zůstává nejen ikonickou, ale také stále aktuální a vizionářskou.
Ricardo Bofill Levi
*5. 12. 1939 – Barcelona, Španělsko
†14. 1. 2022 – Barcelona, Španělsko
Jméno Ricarda Bofilla je ve světě architektury synonymem pro inovaci, kreativitu a vizi. Tento katalánský architekt studoval na univerzitách v Barceloně a Ženevě, kde si osvojil nejen technické znalosti, ale také hluboké porozumění sociálním aspektům architektury. Již v roce 1963 sestavil tým talentovaných odborníků z různých oblastí – architektury, inženýrství, designu, sociologie, literatury, filmu a filozofie. Tento kolektiv, známý jako Taller de Arquitectura, se stal jedním z nejvýznamnějších studií své doby.
Katalánské kořeny a experimentální urbanismus
Bofillovy rané práce byly inspirovány tradiční katalánskou architekturou, v níž oživil staré řemeslné techniky. Postupem času se však jeho zájem posunul směrem k urbanismu v kontextu tehdejšího Španělska. Spolu se svým týmem vyvinul metodologii, která staví na geometrickém uspořádání prvků v prostoru. Tato teorie se odrazila jak v projektu Město v prostoru, tak i v realizaci jednoho z jeho nejznámějších děl, Waldenu 7 – ikonického obytného komplexu na předměstí Barcelony.
Mezinárodní vize: Alžírsko a Paříž
Bofillova fascinace městským plánováním jej zavedla i za hranice Španělska. V šedesátých letech přesunul část svého týmu do Alžírska, kde spolupracoval s místní vládou na projektech urbanistického rozvoje a dostupného bydlení. Výsledkem této spolupráce byla mimo jiné zemědělská vesnice Houari Boumédienne v jihovýchodní části země.
V roce 1971 se Bofill pustil do projektování pro tzv. Nová města ve Francii. Ve svých návrzích začal kombinovat moderní architekturu se symbolickými prvky francouzské monumentality. Mezi jeho nejslavnější realizace z tohoto období patří La Petite Cathédrale a La Maison d’Abraxas, které definují nový přístup k obytným monumentům.
Vrcholná éra ve Francii
Od konce sedmdesátých let se Bofillovo studio Taller de Arquitectura plně soustředilo na velké projekty ve Francii. V tomto období vznikly ikonické stavby jako Les Arcades du Lac a Le Viaduc ve Versailles, Le Palais d’Abraxas, Le Théatre a L’Arc v Marne-la-Vallée či Les Échelles du Baroque v Paříži. Velkolepým vyvrcholením jeho francouzské etapy byl urbanistický komplex Antigone v Montpellier, který přetvořil tvář celého města.
Návrat do Španělska a globální projekty
V roce 2000 se Bofill rozhodl transformovat své aktivity a zaměřit se na rozsáhlé mezinárodní projekty. Jeho studio se usadilo v prostorách bývalé cementárny na předměstí Barcelony, kterou přeměnil na velkolepé architektonické sídlo. Odtud řídil projekty po celém světě, vždy s důrazem na městský design a „integrovaný urbanismus“. Mezi jeho nejvýznamnější práce posledních dekád patří plán náměstí Place de l’Europe v Lucemburku, projekt New Castellana v Madridu, Boston Central Artery, nebo veřejné dopravní stavby jako Terminál 1 na letišti v Barceloně.
Jeho vize ovlivnila nejen evropskou, ale i světovou architekturu – od Dakaru po Stockholm, od Pekingu po Paříž. S jeho jménem jsou spojeny nejen luxusní stavby, ale i sociální bydlení a inovativní urbanistické koncepty, které redefinovaly moderní města. Ricardo Bofill zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností architektury 20. a 21. století, jehož dědictví ovlivní generace budoucích architektů.
