Energii čerpá v horách – v létě na ferratách, v zimě na lyžích – a podnikavý duch i sportovní náruživost sdílí se svou rodinou, se kterou vyráží na výlety i lezecké stěny. Z horských hřebenů i ze světa pojišťoven dobře ví, že bez pokory a vytrvalosti se daleko nedojde. Přes patnáct let strávil Tomáš Jelínek, ředitel realitní kanceláře CENTURY 21, v České pojišťovně, poté se přesunul do světa realit, kde dnes platí za ostříleného manažera. Ke své práci přistupuje, jako by šlo o jeho vlastní firmu, a zákazníka staví nad všechno ostatní. „Český realitní trh se za poslední roky výrazně proměnil. Doba, kdy stačilo na nástěnku vyvěsit inzerát s nabídkou bytu, je pryč. Počet klientů vyžadujících profesionální služby roste, nyní tlačí více na kvalitu a termíny,“ říká. V čem dokáže umělá inteligence realitním makléřům i jejich klientům pomoci nebo jaký je největší mýtus o realitních makléřích, se dozvíte v tomto rozhovoru.

V posledních letech mi připadá, že ubývá realitních kanceláří. Zdá se mi to, nebo je tomu tak?

Na tuto otázku neumím úplně jednoznačně odpovědět. Na jednu stranu ano, vnímáme, že některé kanceláře postupně mizí, ale zároveň neustále vznikají nové. U nás ve společnosti zaznamenávám spíše růstový trend, což mě těší. Každoročně nám přibude zhruba deset až dvanáct nových kanceláří. Končí jen ty, jejichž majitelé odcházejí do důchodu. To nám ukazují naše čísla. Jako poměrně častý trend ale pozoruji ještě jednu věc - někteří lidé nechtějí dodržovat určité standardy, a to se pak projevuje zejména u tzv. „garážovek“ nebo u samostatných makléřů. Přece jen, pokud jste součástí společnosti, jako je ta naše, kde jsou nastavená pravidla, směrnice a standardy, na jejichž dodržování si zakládáme, má to vliv na kvalitu odvedené práce. Chápu, že to nemusí být každému příjemné, zvláště starším makléřům, nebo těm, kteří ještě nejsou zvyklí na skutečnost, že dnešní trh vyžaduje vyšší úroveň služeb, než tomu bylo před deseti či patnácti lety.

Měla jsem na myslí spíše značky. Přijde mi, že ubývá značek a posilují velké řetězce, případně vznikají kanceláře, které mají určitou specializaci.

Přesně tak, toto je velmi specifické, a je to dáno tím, že náklady spojené s tímto byznysem jsou skutečně vyšší. Jedná se především o náklady na IT, bezpečnost a právní služby, které s tím souvisejí. Pokud se dnes podíváte na všechny požadavky, které musíte splňovat, je zřejmé, že pro malé kanceláře to bude čím dál složitější, protože náklady budou jednoduše neúměrné. Ve velké společnosti naopak dokážeme mnoho těchto výdajů rozmělnit a zefektivnit, což je bezpochyby velká výhoda.

Na druhou stranu, spousta společností přešla na tzv. „home office“, zjistilo se, že řada činností jde dělat z domova. Projevuje se to i v realitách?

Určitá skupina lidí má pocit, že právě toto je ta správná cesta. Reality ale vždy byly o tom, že si člověk řídil svůj čas sám, pracoval tehdy, kdy potřeboval a odkud potřeboval. Dnes nám k tomu samozřejmě pomáhají i naše systémy, které dříve takové možnosti nenabízely. Příkladem je náš nejstarší franšízant, který mi asi před rokem napsal zprávu: „Jsem konečně spokojený. Jsem na dovolené v Dubaji, a přitom jsem právě podepsal smlouvy s klientem.“ To je ukázka toho, jak flexibilní tato práce může být. My se ale zároveň snažíme, aby za tím byly i kvalita a úroveň. Pořád si stojíme za tím, že musí existovat místo, kde nás klienti můžou navštívit, ať už v kanceláři, nebo na centrále. Je to trend, který chceme udržet i do budoucna. Stejně tak klademe důraz na kvalitu a stabilitu poskytovaných služeb. Klienti mají mít jistotu, že vědí, kam se obrátit, a že to není jako u anonymního e-shopu, který jednoho dne jednoduše vypne své stránky a zmizí. U nás taková situace rozhodně nehrozí.

Realitní trh se v posledních letech vyvíjí velmi dynamicky. Hrají v tom svou roli moderní technologie a umělá inteligence?

Každý vnímá realitu trochu jinak, podle toho, co chce vidět. Při svých cestách po celé republice stále narážím na kanceláře, které ještě ani neobjevily všechny možnosti Wordu a Excelu. Během covidu jsme byli nuceni přejít do digitálního prostředí. Začali jsme s elektronickým podepisováním smluv a na základě toho jsme vyvinuli inteligentní systém pro jejich sestavování. Díky tomu dnes naši makléři dokážou elektronicky vytvořit kompletní smlouvu během několika vteřin a prakticky bez nákladů. Součástí procesu je i ověření klienta v souladu se všemi zákonnými požadavky. Opět s minimálními výdaji. To byl první krok k digitalizaci. Postupně jsme začali využívat i modernější technologie pro práci s naším CRM systémem. A pak je tu téma, které je v poslední době nejsilnější, o kterém slyšíme všichni, a tím je umělá inteligence. Jako první realitní síť či kancelář jsme se stali členem České asociace umělé inteligence. Vstoupili jsme do ní proto, že v umělé inteligenci vidíme obrovský potenciál. A nejde jen o to, co je dnes už běžným standardem, například tvorba textů nebo úprava fotografií. Pokud chcete skutečnou kvalitu, nestačí se spoléhat pouze na AI. My se díváme hlavně na další možnosti, které přináší, kterými jsou analýza trhu, vyhledávání nových obchodních příležitostí, podpora při oslovování klientů. Máme nastavené různé automatizace, které jsou s umělou inteligencí propojené a připravujeme i inteligentního chatbota, který bude klientům pomáhat s vyhledáváním nemovitostí. Umělá inteligence je pro nás aktuálně velké téma a zároveň obrovská příležitost. Musím ale říct, že na začátku, před třemi lety, jsme byli možná až příliš nadšeni. Dnes už k tomu přistupujeme realističtěji. Školíme celou naši síť nejen v tom, jak AI správně používat, ale také v kritickém myšlení, aby se nevěřilo úplně všemu, co vygeneruje. Chceme, aby naši lidé s těmito nástroji uměli pracovat relevantně a dokázali využít to nejlepší, co nám dokážou nabídnout.

V souvislosti s AI se hodně mluví o zániku různých profesí, například i právníků. Realitní makléř je s právním světem i světem technologií úzce propojen. Nebojíte se, že i vás jednou umělá inteligence nahradí?

Podle mě existuje spousta profesí, které by se měly obávat, že je umělá inteligence nahradí. Pokud budu pracovat podprůměrně a odvádět špatnou práci, tak tam potenciál pro využití AI je opravdu obrovský. Přiznejme si, že například v právnické profesi je velké množství rutinních úkonů, které lze snadno automatizovat. My dnes právníka téměř nepotřebujeme, využíváme ho jen pro revizi a úschovu smluv, které už předtím vytvoří nějaký systém založený na umělé inteligenci. A co je důležité, tato řešení dělají minimum chyb. I proto věřím, že průměrná a rutinní práce bude nahrazena. Umělá inteligence ale zároveň umožňuje dosáhnout určité excelence. Pokud máte schopnosti a dovednosti ji efektivně využívat, dokážete věci dělat rychleji a lépe. A to je i důvod, proč ji používáme my. Vždycky jsem si trochu naivně říkal, že zkrátíme makléřům administrativu na minimum, aby mohli svůj čas věnovat naplno práci s klienty. To se nám technicky podařilo, ale realita je taková, že makléři volný čas často raději věnují rodině. A možná je to správně. Lidé jednoduše pracují tolik, kolik potřebují, aby naplnili své životní potřeby. A pokud si u nás dokážou najít víc volného času, a přitom prodají stejně nebo dokonce i více nemovitostí než dříve, je to díky umělé inteligenci velký přínos. Vidíme to i v jiných oborech. Jako členové České asociace umělé inteligence se často setkáváme například s lékaři. A ti nám říkají: „Konečně máme nástroj, který nám pomáhá s administrativou, konečně máme umělou inteligenci, která čte rentgenové snímky, sonografii a další vyšetření a dělá to v mnoha ohledech lépe než člověk.“ Ale i tam platí, že na konci musí stát expert, který výsledky vyhodnotí a udělá kritické rozhodnutí a stejně je to u nás. AI nám pomůže vytvořit smlouvu, zajistit proces na dálku, ale pořád je tu makléř, který do obchodu přináší lidský rozměr a emoce. Nákup či prodej nemovitosti je často spojený s významnými životními událostmi. Kolikrát za život to člověk realizuje? Jde o rozhodnutí propojené s rodinou a životními osudy. A já vždycky říkám, že hlavním motorem realit jsou bohužel rozvody a úmrtí. Zní to tvrdě, ale je to realita. A právě v těchto chvílích stojí vedle klienta makléř. Nejen jako obchodník, ale více jako projektový manažer, který ho provází jeho životní situací a zároveň pomáhá vyřešit otázku nemovitosti. A naším cílem je poskytovat k tomu adekvátní služby na odpovídající úrovni.

Chápu to tak, že budoucnost profese realitního makléře vnímáte spíše jako konzultanta, rodinného poradce nebo psychologa?

Ano, myslím, že většina mých kolegů by souhlasila. Často zvedneme obočí a řekneme, že naše práce je především o naslouchání lidem a jejich potřebám, a poté společném hledání řešení. To je přesně ta část, kterou umělá inteligence v tuto chvíli nahradit nedokáže. Sice se dnes mluví o tom, že umělá inteligence jednou „bude mít emoce“, ale pořád jí chybí ten skutečný pocit blízkosti člověka, který s klientem sdílí jeho situaci, navrhuje řešení, dokáže projevit emoci a nabídnout podporu. To je něco, co technologie nemůže. Vzpomínám si, že před asi třemi lety jsme ve Spojených státech poslouchali přednášku odborníka na umělou inteligenci. Měl tam výčet profesí, které jsou ohrožené a zároveň zdůraznil: „Umělá inteligence nenahradí služby, protože služba rovná se člověk.“ Práce realitního makléře je služba, stejně tak finanční poradci. I tam jde pořád o lidský kontakt, emoci, sdílení, přítomnost člověka, kterou technologie nikdy plně nezastoupí.

Ve světě realit se pohybujete zhruba dvacet let. Jak se za tu dobu proměnili klienti?

Mezi klienty existují velké rozdíly. Obecně nás ale těší, že stále roste počet těch, kteří vyžadují skutečně profesionální služby. Tlačí na kvalitu, termíny a na to, aby vše bylo dodáno tak, jak má. Nejvíce to vidíme u mladší klientely ve věku třiceti až čtyřiceti pěti let. Tito lidé si velmi dobře uvědomují hodnotu svého času a očekávají, že jim makléř pomůže jejich situaci vyřešit a čas ušetřit. Tento posun vidíme i u nás, podobně jako se to už dříve stalo v zahraničí. V mnoha zemích dnes bez makléře realitní byznys v podstatě ani nefunguje. Pořád u nás chybí silnější důraz na profesionalizaci. Nemluvím teď ani tak o samotné práci makléře, ale o tom, že máme i povinnosti dané zákonem a pravidly. Pokud je nedodržujeme, hrozí vysoké sankce. Letos například padla pokuta v řádu milionů korun za nedodržení povinnosti prověřovat původ finančních prostředků, ze kterých je nemovitost hrazena. Realitní kanceláře tedy v jistém smyslu vykonávají práci i za stát. Pomáhají udržovat trh zdravý a čistý. Právě proto si myslím, že vývoj do budoucna povede k výrazné profesionalizaci. Na jedné straně budou klienti stále více požadovat úsporu času a maximální kvalitu služeb, na straně druhé stát bude potřebovat partnery, kteří dokážou pomáhat kontrolovat a kultivovat trh, v němž se ročně točí miliardy korun.

Zmínil jste mladší generaci. Říká se, že chtějí žít svobodně a mít možnost stěhovat se z místa na místo. Proto berou více pronájmy, což ale vede k nedostupnosti bydlení. Vnímáte to podobně?

Nedávno jsem psal článek pro jedny chorvatské noviny, protože jsme poměrně silní i v zahraničí a naši značku tam dobře znají. A dostal jsem úplně stejnou otázku, kterou řeší v podstatě celý trh, kterou je dostupné bydlení. Když jsem byl v Portugalsku, největším tématem tam byla otázka na mladé lidi. Zamyslel jsem se nad tím a možná jsem byl trochu jiný mladý člověk, než je tomu dnes. Já jsem studoval až do dvaceti sedmi let, protože jsem si dodělával další a další vzdělání. Toužil jsem se věnovat profesi, kterou jsem studoval a rozhodně jsem nechtěl vlastnit nemovitost. Bylo to pro mě nepředstavitelné, a ani jsem na ni neměl. Tehdy se nad tím nikdo nepozastavoval, brali jsme to jako fakt. Nedávno jsem byl hrát golf s jedním kolegou, velmi dobře situovaným člověkem. Vyprávěl mi, že seděl se svým dvacetiletým synem, který mu říkal: „Já si nemůžu dovolit koupit dům, jaký máš ty.“ A kolega mu odpověděl: „Není něco špatně? Já jsem si přece ve dvaceti takový dům pořídil.“ A pak se zamyslel: „Aha, vlastně ne. Já jsem byl dlouho v pronájmu. A kdy jsem si kupoval vlastní bydlení? Až kolem třicítky.“ Uvědomil si, že kdyby dnes začínal, přemýšlel by třeba už o pět let dřív. My se snažíme jeden z těchto mýtů trochu vyvracet. Netvrdím, že situace v České republice je jednoduchá. Není, ale v každém případě věřím, že pokud někdo začne uvažovat o vlastním bydlení a přijde za námi nebo za naším finančním poradcem, cestu mu dokážeme najít. Pokud přijde ve dvaceti pěti letech, můžu garantovat, že ve třiceti pěti už bude bydlet v krásném domě. Pokud přijde až ve třiceti letech, cesta bude o něco delší, ale pořád existuje. Musím ale férově říct z vlastní zkušenosti, že pokud nemáte extrémně bohaté rodiče, je nepravděpodobné, že si hned po vysoké škole koupíte byt v Praze za deset milionů. Pravděpodobnější je, že začnete dvoupokojovým bytem v Kolíně za čtyři až pět milionů, na který už z platu reálně dosáhnete. Když jsem si bral svůj první úvěr na bydlení, byl za úrok šestnáct a půl procenta. Bylo to malý byt 2+kk a moje příjmy tomu vůbec neodpovídaly, musel jsem se hodně snažit. Dnes to mají mladí lidé v něčem jednodušší. Často si dokážou sehnat dobrou práci, kombinují více projektů, a díky tomu si vydělají více peněz. Mladá generace navíc často touží mít větší rozhled, vyzkoušet si různé činnosti, a to jim umožňuje vytvářet příjmy, díky kterým si mohou pořídit adekvátní bydlení odpovídající jejich věku a situaci. Samozřejmě to nebude vila za šedesát milionů, ale začít se dá i jinak. A ta cesta k vlastnímu bydlení tu rozhodně je.

Jak tedy hodnotíte dostupnost bydlení v České republice? Podle různých analýz vycházíme jako třetí nejhůře dostupná země v Evropě.

Měl jsem za to, že jsme v tomhle směru na vítězných příčkách. Nedávno jsem četl analýzu, která vychází z dat OECD a porovnává většinu členských států, a pokud se nepletu, právě my se Slováky a Iry se přetahujeme o to smutné prvenství. V Praze na pořízení bydlení potřebujete šestnáct ročních příjmů. V průměru na naši zemi je to čtrnáct. To je neuvěřitelné číslo, zvlášť když to srovnáte třeba s Německem, kde je to jen čtyři a půl až pět ročních příjmů. Přesto tam lidé byty nekupují v takové míře. Je tam trochu jiná mentalita i zvyklosti, jak s nemovitostmi nakládat. Často je berou spíše jako investici. A pak je tu druhá stránka věci. Musíme si přiznat, že vstupy do stavebnictví jsou v celé Evropě prakticky stejné. Nedávno jsme spolupracovali s developerem, jehož projektový manažer předtím pracoval v Německu, který mi říkal, že u nás jsou některé položky na stavbě dokonce dražší než v Německu. Stačí se podívat, kde se materiály vyrábějí, odkud se dovážejí, a je jasné, že náklady na výstavbu jsou v zásadě stejné. Jediný problém v celé rovnici je tedy náš příjem.

Developeři tvrdí, že za vysokými cenami nemovitostí stojí především dlouhé povolovací procesy a drahé stavební práce a materiály. Souhlasíte?

Musím říct, že nejdražší položkou na developerských projektech je čas. Měl jsem kamaráda, Američana, který se tady pokoušel o developerský projekt. Dokončil ho po dvanácti letech, a nakonec odjížděl dost rozmrzelý. Říkal, že v USA by za tu dobu stihnul projekty čtyři. U nás je velmi drahý nejen pozemek, ale právě i ten čas, který zabere všechna povolení, procesy a financování. To celé se pak logicky promítá do výsledné ceny. Před covidem se náklady developerů na hrubou stavbu (bez zisku, pozemku a dalších položek) pohybovaly okolo třiceti sedmi tisíc za metr čtvereční. Dnes je to kolem padesáti tisíc, a to už cena spadla. V jednu chvíli to bylo dokonce padesát pět tisíc. Další problém je práce. I když se často říká, že lidem platíme relativně málo, tak máme obrovské zdanění, jedno z nejvyšších na světě. Firmy navíc většinou zaměstnávají lidi na pracovní poměr, protože je to pro ně na stavbě nejbezpečnější řešení. To všechno samozřejmě opět prodražuje celý proces. Základní otázkou tedy není, zda jsou u nás drahé stavby, to je dané Evropou a cenou vstupů. Zásadní otázka je spíše ta, zda naše platy nejsou stále příliš nízké, protože efektivita práce u nás je už dnes srovnatelná se západními státy, ale odměna za ni stále zdaleka ne.

Projevuje se na zvyšující se ceně nemovitostí migrace uprchlíků z Ukrajiny? Do Česka v jednu chvíli přišlo asi čtyři sta tisíc lidí. Máte mezi klienty, ať už v prodejích nebo pronájmech, velký počet Ukrajinců?

Tenhle trend je hodně vidět hlavně u pronájmů. Často zmiňuji, a myslím, že mi řada developerů dá za pravdu, že ještě před vypuknutím konfliktu tvořili jednu z významných skupin investorů lidé z Ruska a z dalších postsovětských republik. Přicházeli s hotovostí a byli schopni nakupovat prakticky za neomezené ceny, což developerům samozřejmě pomáhalo. Tihle lidé z trhu prakticky zmizeli, což je logické. Ukrajinci je ale nenahradili. Část z nich se možná časem vrátí, část vyčkává, jak se vyvine situace. A pak tu máme určitou menší skupinu movitějších jednotlivců, kteří nemovitosti kupují většinou v hotovosti. Tedy bez hypotéky. Ostatně získat hypotéku jako cizinec, a obzvlášť jako Ukrajinec, je velmi složité. Ale rozhodně to není dominantní skupina, která by dnes ovládala trh s developerskými projekty. Ten prostor, který předtím drželi ruskojazyční investoři, zůstává zatím nevyplněný.

S developery úzce spolupracujete. Spoustu společností se pustilo do tzv. BTR (build to rent) a staví byty, které nejsou určeny k prodeji. Pronajímáte je pro ně nebo děláte i zprostředkovaný prodej?

Děláme obojí, ale spíše se profilujeme jako partneři pro prodej a celkový servis developerských projektů. Zaměřujeme se hlavně na malé a střední developery, kterých je na trhu hodně. Často mají k dispozici hotovost z jiného podnikání, vlastní pozemky a mají chuť vybudovat něco smysluplného, a to nejen pro sebe, ale i pro danou lokalitu. Může jít o projekty o třiceti domech nebo třeba sto bytech. Co ale těmto developerům většinou chybí, je zkušenost a jasná představa, co všechno takový projekt obnáší. Tam vstupujeme my. Díky našim zkušenostem dokážeme nabídnout kompletní servis. Od projektového managementu, tedy řízení celého projektu, přes prodej, až po komplexní marketing. A právě marketing bývá často podceňovaná oblast. Řada menších developerů si myslí, že stačí nemovitosti vystavit na realitní server a zájemci se hned pohrnou. Realita je ale úplně jiná. Naším cílem je být skutečným průvodcem. Od smluvní dokumentace a procesního řízení až po samotný prodej a předávání bytů. Chceme, aby celý projekt měl profesionální úroveň od začátku až do konce.

Dokážete porovnat kvalitu současných developerských projektů s těmi, co se stavěly dříve?

To je poměrně složitá otázka, protože různorodost na trhu je opravdu velká. A to jak u bytů, tak u rodinných domů. Často narážíme na projekty, které nabízejí velmi vysoký standard za naprosto rozumné ceny. Mluvím o dřevěných podlahách, podlahovém vytápění, rekuperaci, klimatizaci, předokenních žaluziích nebo trojsklech. Přitom právě tohle by měl být dnes běžný standard, který trh vyžaduje. Snažíme se proto spolupracovat s developery, kteří chtějí dodávat kvalitu. Jsme značka, která si na to potrpí. Pokud začínáme s developerem od samého počátku, vždy si jasně nastavíme, v jaké kvalitě má být projekt realizován. Samozřejmě s ohledem na lokalitu, a to, co je na daném místě reálně prodejné. Přesto ale usilujeme o to, aby projekty odpovídaly i budoucím potřebám. Například v oblasti energetických nákladů, které rozhodně nebudou klesat. Chceme, aby si naši klienti mohli za pár let říci, že jejich nemovitost má pořád vysokou hodnotu, dobře se prodává a dává smysl ji posunout dál. Proto tlačíme na kvalitu už od začátku. Na druhou stranu ale stále na trhu vidíme i projekty, kde je standardem dvojsklo, radiátory na stěnách a o klimatizaci si klienti mohou nechat jen zdát. A to podle mě už do dnešní doby nepatří. Byť samozřejmě vždy záleží na ekonomice projektu a na tom, co jsou klienti ochotni akceptovat.

CENTURY 21 působí po celé České republice. Kolik máte v současnosti poboček a jak se společnosti daří? A jak se obecně vyvíjí realitní trh?

Aktuálně máme šedesát šest kanceláří po celé České republice a zhruba čtyři sta padesát makléřů. Působíme převážně ve větších městech, ale v posledních dvou letech jsme se cíleně zaměřili i na oblast severních Čech, kde vidíme jistý potenciál. Naším cílem je zde kultivovat trh a ukazovat, že reality se dají dělat férově, kvalitně a profesionálně, i když je hodnota nemovitostí třeba jen poloviční či pětinová oproti jiným regionům. Naše strategie je jasná, chceme být do pěti let jedničkou na trhu. Nemyslím tím však jen objem prodaných nemovitostí, ale především chceme být jedničkou v kvalitě služeb a v technologiích. Věřím, že právě tato kombinace povede k vyšším obratům i k většímu množství úspěšně realizovaných obchodů. Po začátku konfliktu na Ukrajině, což je již více než tři roky zpátky, nastal těžký propad. Po covidové vlně to možná byla i zdravá očista, protože ceny v některých regionech spadly až o padesát procent. Dnes jsme se ale vrátili zpět na dlouhodobou křivku, která odpovídá období před covidem. Dá se říct, že současný trh je relativně stabilní a vyrovnaný. Někteří ho označují za rychle rostoucí, mluví se o růstu přes třicet procent. My rosteme dokonce o více než padesát procent, ale to je dáno hlavně novými, ambiciózními franšízanty, kteří do sítě přinášejí obrovskou dynamiku. Z dlouhodobého pohledu jsme dnes v normálním stavu a doufám, že to tak vydrží. A zároveň věřím, že se zvýší tlak na snižování zisků nadnárodních společností působících u nás, a naopak na růst platů českých zaměstnanců. To je totiž cesta, jak lidem reálně umožnit dostupnější bydlení. Statistiky ukazují, že u nás se stále poskytuje méně hypoték než v jiných zemích OECD, což znamená, že menšímu množství lidí dáváme šanci pořídit si vlastní domov.

Zmínil jste makléře. Existují v realitním světě mýty, se kterými se setkáváte, a které se snažíte vyvracet?

Těch mýtů je opravdu hodně. Právě proto jsme se rozhodli spustit kampaň zaměřenou na realitní mýty, která má ukázat, jak práce realitního makléře doopravdy vypadá. Na jedné straně chceme klientům přiblížit, co všechno musí makléř zajistit a na straně druhé jim ukázat, s čím vším jim dokáže pomoci, a jaké služby dnes může nabídnout. Připravili jsme k tomu i několik odlehčených vtipných videí, aby to bylo atraktivní pro posluchače a diváky. Cílem ale není jen pobavit. Chceme ukázat, že mnoho z toho, co lidé o realitách slyšeli nebo zažili v minulosti, už dávno neplatí. Dnešní profesionálové se chovají úplně jinak než ti, o kterých možná vyprávěli vaši rodiče. Trh i samotní klienti nás posunuli dál a my věříme, že díky tomu lidé začnou vyžadovat služby na odpovídající úrovni od všech makléřů napříč republikou.

Jaký je nejrozšířenější mýtus?

Nejrozšířenějším mýtem jsou rozhodně provize. Lidé si často říkají, proč si ten makléř bere tolik peněz? Ano, máme nastavené minimum na úrovni tří procent a většinou se pohybujeme výše, spíše kolem pěti procent. Naši makléři však umí tuto provizi klientům obhájit, protože za ni poskytují reálnou a měřitelnou službu. Je dobré si uvědomit, že stejně jako u jiného zboží či služeb i tady je nějaká marže. Když si jdete koupit rohlík, neplatíte přímo výrobci, ale obchodníkovi, který má svoji přirážku. Věřte, že často vyšší než u nás. Totéž platí třeba u aut. Rozdíl je v tom, že my do celého procesu musíme investovat ještě dříve, než vůbec k prodeji dojde. Makléř často vloží do přípravy nemovitosti desítky tisíc korun. U běžného bytu klidně dvacet až třicet tisíc, u velkých a složitých nemovitostí i stovky tisíc. A pak několik měsíců pracuje na tom, aby se byt či dům prodal. K tomu zajišťuje právní servis, který by běžného klienta vyšel na desítky tisíc korun, kdyby si jej obstarával sám. A to vše ještě předtím, než se vůbec vyúčtuje provize. Takže ano, někdo vidí, že makléř dostal například dvě stě tisíc korun, ale už nevidí, že tomu předcházelo půl roku práce, investice z vlastních peněz a desítky hodin strávených na prohlídkách a jednáních. Mnoho lidí, kteří projdou procesem s námi, pak říká, že je to úplně normální práce. Jen má tu nevýhodu, že na začátku musíte hodně investovat, než se vám to vrátí. To je pravda, ale pokud makléř pracuje kvalitně, odměna mu to nakonec vrátí.

Text: Kateřina Ehrenbergerová

Foto: Ondřej Košík

Mohlo by vás zajímat