Leoš Anderle:

Stavět město jako dřív

Nově vznikající smíchovská čtvrť navazuje svým pojetím na tradiční městské části, jako jsou Vinohrady, Vršovice nebo Karlín. Vyrůstají zde činžovní domy s nadstandardně řešenými fasádami, se samostatnými vchody přímo do ulice, s obchůdky a restauracemi v přízemí a s byty v horních patrech. Smíchov City je ale jedinečné i v tom, že poctí významné české ženy. Nové ulice a parky totiž ponesou jména Madeleine Albrightové, Medy Mládkové nebo Alice a Anny Masarykových.

Na pražském Smíchově roste raketovým tempem největší developerský projekt v Česku. Bývalý brownfield se stane domovem více než tří tisícovek lidí a vytvoří devět tisíc nových pracovních míst. Nová čtvrť s názvem Smíchov City je urbanisticky promyšlený dvaadvacetihektarový celek, který počítá s výstavbou více než tisícovky bytů, významných administrativních budov, jako je nové sídlo České spořitelny, ale i s řadou obchodů a spoustou gastronomických zařízení a služeb. Bude zde také veřejná základní škola, parky a téměř kilometr dlouhá třída, která novou čtvrť protne a zároveň ji propojí se Smíchovem. Výstavbu, do které se zapojily desítky architektů a dodavatelských firem, řídí ze své prosluněné kanceláře Leoš Anderle. Klidný muž se zájmem o architekturu a umění, veterány, ale i o sporty. Tento zkušený stavař má za sebou už celou řadu úspěšných developerských realizací. A aby toho nebylo málo, kromě Smíchov City paralelně řídí tým Sekyra Group i několik dalších megaprojektů, jako jsou Rohan City, Žižkov City nebo o něco menší projekty v Čakovicích a na Opatově.

Nedávno jste ohlásili slavnostní zahájení výstavby dlouho připravovaného projektu Smíchov City. Jak jste zatím s průběhem spokojeni?

Šlo o zahájení již druhé etapy Smíchov City, v rámci které se staví centrála České spořitelny a další administrativní budovy. Je to místo, které není vhodné pro bytové domy, protože je z jedné strany kolejiště a z druhé ulice Dobříšská. Je to ale naopak výborná komerční lokalita, protože je nejblíž ke Smíchovskému nádraží a stanici metra, a kromě administrativních budov tam bude i hotel a obchodní část, které pracovně říkáme Smíchov Market. Jde o koncept různých gastro podniků, které známe například ze Španělska nebo Anglie a my bychom chtěli něco takového mít právě i na Smíchově. Aby to místo bylo destinací, kam mohou lidé přijít, dobře se najíst, koupit si čerstvé a kvalitní potraviny. A které by pro tuto oblast bylo poměrně výrazným magnetem.

Tedy slavnostní zakončení první a zahájení druhé etapy?

Ano, zahájili jsme druhou etapu a zároveň končíme etapu první. Lidé se již nastěhovali do prvních dvě stě bytů a zhruba v té době se kolaudovalo dalších dvě stě bytů. Administrativní budova Na Knížecí Office, což je asi deset tisíc metrů čtverečních od studia a69 architekti, která byla dokončena už před tři čtvrtě rokem, je také již obydlena, takže se postupně zabydluje nebytový parter, který je po celém nebytovém obvodu a kus tohoto města už začíná fungovat. Zahajovali jsme tedy druhou etapu, ale zároveň jsme již představovali klientům etapu třetí. Na té první etapě spolupracujeme se sedmi architekty, na druhé, kde jsou převážně administrativní budovy, se čtyřmi, tam přece jen měřítko domů není tak fragmentováno jako u těch bytových tradičních domovních bloků. Ve třetí etapě je sedm set padesát bytů ve třech domovních blocích a tam spolupracujeme dokonce s deseti architektonickými týmy. Vše jsme spojili najednou a připravovali promo akce dvoufázově. Jeden den jsme měli event skutečně jen pro sousedy a pro lidi z okolí, společenskou událost se zábavou, občerstvením, programem, hudbou a tak podobně. A druhý den byla klasická tisková konference a zároveň Česká spořitelna organizovala informativní konferenci pro své zaměstnance.

Realizační fázi projektu předcházela poměrně rozsáhlá participace. Dokážete dnes srovnat, jak veřejnost vnímá Smíchov City nyní a jak ho vnímala na začátku, kdy jste projekt představovali poprvé?

Rozdíl v tom určitě je. Dnes již existují kanály, jak participaci řešit efektivněji a rychleji, než jsme ji dělali na Smíchově, ale věřím, že jsme tenkrát opravdu všechny ty cílové skupiny obsáhli, i když jsme se tehdy participaci vlastně teprve učili. Myslím si, že tak široká participace, jaká byla na Smíchově, už asi nikdy nebude, protože tehdy teprve vznikala participační oddělení na Institutu plánování a rozvoje Prahy, vznikala tedy paralelně s tou naší, vznikal i první participační program, což byl v podstatě roční itinerář akcí. Srovnatelná je snad jen diskuze o podobě Nákladového nádraží Žižkov.

Na Novém Smíchově jsme začínali s obrovským osmnáctimetrovým 3D modelem, který byl v měřítku jedna ku stu díky iniciativě Borise Redčenkova z a69, vznikl na ČVUT napříč několika ateliéry, takže na něm pracovala zhruba stovka studentů. Chtěli jsme oslovit širokou veřejnost. Po celý rok jsme byli velmi aktivní, byli jsme součástí pravidelných výstav, organizovali jsme jednorázové eventy, procházky, kulaté stoly, moderované diskuze, dotazníkové šetření. Velmi aktivní bylo také město i městská část Praha 5. Tenkrát ještě neexistoval CAMP, tedy pražské Centrum architektury a městského plánování. Dnes, když chcete participovat, tak vyjma toho, že využijete například online nebo uděláte event na daném místě, tak velmi efektivně se to prezentuje právě v CAMPu. Mimochodem, když už finální návrh Smíchova vznikl, tak právě on byl v CAMPu první výstavou a první prezentací na tom jejich impozantním interaktivním plátně. Participace nemění jen vnímání lidí, ale i my na základě jejich podnětů a příspěvků můžeme projekt upravit. Například v rámci urbanismu jsme od některých věcí ustoupili, například u ulice Radlické, ze které jsme nakonec vytvořili městský bulvár, aby se ta ulice mohla tak nějak nadechnout. Architekt Janek Schindler pak přišel s konceptem, jak zachovat Radlickou kulturní sportovnu a na tu stranu ještě otevřít nové náměstí, což v těch prvních návrzích nebylo. Přidali jsme stromořadí, upravili hmoty, výšky, veřejná prostranství, i funkce. Díky participaci se skutečně změnilo vnímání veřejnosti, a troufám si říci, že lidem, kteří vedli diskuze, se projekt začal líbit. Je pravda, že tomu velmi pomohlo i to, že když se na začátku ozývaly hlasy proti výstavbě a šířily nepravdivé informace třeba o šířce ulic, město na sebe vzalo roli garanta pravdivosti informací o celém projektu. Je potřeba si uvědomit, že ten projekt je svým rozsahem naprosto výjimečný a těch stakeholderů, participantů a zájmových skupin je tam obrovské množství. Jejich vnímání se v průběhu procesu změnilo, na začátku byly i mírné konflikty a neporozumění a vzájemným dialogem se podařilo dojít ke konsensu. Hodně v tom pomohly již zmíněné 3D modely a vizualizace.

Současně už za sebou máte prodeje několika stovek bytů, to znamená, že máte zpětnou vazbu od lidí, kteří tam bydlí. Jak se jim tam tedy bydlí?

Ohlasy jsou pozitivní. Bavíme-li se o Smíchovu, tak si opravdu myslím, že je projekt naprosto unikátní, pojetím architektury, použitím materiálů, které se běžně u rezidenční výstavby nevyskytují, jak je ten dům řemeslně provedený. Domy mají drahé fasády, jsou velmi příjemné na dotek. A není tomu tak jen v parteru, ale po celé výšce fasády, a tím myslím trochu navazujeme na to, že dříve činžovní domy měly právě ty pěkné fasády. Samozřejmě to neděláme v retro stylu, ale doháníme to právě tou kvalitou a použitými materiály. Naopak u vnitrobloků jsou fasády už relativně jednoduché, jak to bylo historicky. Na to jsme v principu pyšní a reakce od lidí, kteří tam žijí, respektive se tam teprve zabydlují, jsou pozitivní.

A pár let asi ještě budou bydlet na staveništi.

Ano, doslova a do písmene jen pár let, realizujeme celou jižní část v jedné etapě, což je sto čtyřicet tisíc metrů čtverečních, která se staví naráz, a navíc do toho také Správa železnic revitalizuje kolejiště i nádraží. Hlavní město v této části území zase brzy začne s výstavbou park&ride a autobusového terminálu. Jde tedy o velmi intenzivní development, s cílem realizovat vše v co nejkratším čase. Jen v jižní části Smíchova se jedná o celkovou investici za třicet miliard korun. Nad rámec toho brzy zahájí město Praha výstavbu školy a my chceme začít s dalším rezidenčním blokem. Stavební ruch je velký, ale protože jsme naštěstí napojeni přímo na pražský okruh, nezatěžujeme centrální Smíchov. Logisticky to funguje a zároveň se maximálně snažíme okolí zatížit co nejméně i v rámci výstavby. Hledáme samozřejmě také nejvýhodnější řešení s ohledem na co nejnižší uhlíkovou stopu. Odměnou za to bude, že celý jih by měl být hotový do konce roku 2027, stejně jako výstavba České spořitelny. Navíc bychom chtěli tento podzim zahájit minimálně jeden rezidenční blok, možná i dva a pokud bychom se dohodli s nějakým institucionálním investorem na nájemní bydlení, tak mohou být v roce 2027 hotové i bloky tři. A už v té době bude ten kilometrový centrální bulvár průchozí v celé délce.

Na projektu pracuje přes dvacet architektů, každý z nich má svůj rukopis. Máte nějakého hlavního architekta, který tomu všemu dal nějaká pravidla?

Největší část odpovědnosti leží na mém kolegovi, řediteli developmentu, Igoru Klajmonovi, který má na starost celý realizační tým. Hlavním architektem, naším urbanistou, je Lukáš Janko, který se věnuje především architektonickým soutěžím a koncepcím. A pak jsou to všichni seniorní vedoucí projektů. Pomáhají nám v tom také samozřejmě moderní technologie a v neposlední řadě si najímáme firmy, které jsou zodpovědné za kompletaci určitých částí návrhů. Tedy nad rámec již zmíněných jedenadvaceti architektonických týmů na projektu také pracují hlavní inženýři projektů, velké projekční ateliéry, které mají na starost vždy konkrétní blok a kompletují práci například tří architektonických týmů, které na tom daném bloku pracují.

Zmínil jste hlídání uhlíkové stopy při výstavbě. Jaká bude uhlíková stopa Smíchov City po jeho dokončení?

Je potřeba rozdělit toto téma na administrativní budovy a rezidenční budovy. Jsem toho názoru, že český development administrativních budov je v certifikacích na špičce. Je standard novou výstavbu připravovat, když ne v tom úplně nejvyšším, tak v tom druhém nejvyšším stupni, ať už v BREEAM nebo LEED. Tepelná čerpadla, energetické piloty, případně solární panely, jsou v zásadě samozřejmostí. U rezidencí se produkt pořád vyvíjí. Dnes stavíme úplně jiné domy než před patnácti, dvaceti lety. Na Smíchově máme rekuperace, možnosti vnějšího stínění. Nyní nově všechny domy chystáme s nízkým teplotním spádem vytápění, tedy z pohledu klienta podlahovým vytápěním, a děláme to proto, aby byly poté domy napojitelné na tepelná čerpadla s nízkým teplotním spádem. Praha se prostřednictvím Pražské teplárenské, která se pustila za Prahu do plynárenství, připravuje jednak na velká tepelná čerpadla typu pražské čističky nebo malešické spalovny, tak i na systémy, které by mohly být pro konkrétní lokaci. Vnímáme i určité soukromé aktivity a chceme domy připravit na to, aby tomuto standardu i do budoucna odpovídaly, ale zároveň nechceme při individuálním prodeji klienty zatížit velkou investicí. Je to práce, kterou dělají energetické firmy, případně municipality a v podstatě je vidět, že to nějak jde ruku v ruce. To je samozřejmě radost.

Já jsem mířil i na udržitelnost celku jako takového. Je jasné, že se počítá se zelení, ale v jaké formě? Zelené střechy, komunitní zahrady?

Počítáme samozřejmě se zelení, jako jsou zelené střechy, pokud tam nebude fotovoltaika, a plánujeme i zelené sdílené komunitní vnitrobloky. Do zeleně se snažíme vždy hodně investovat. V prvním bloku je to už dokončené. Na rozdíl od starých činžáků, kde zahrádka byla fragmentovaná, každý měl svůj kus pozemku, který nějak pojednal, tak nově je to jeden centrální prostor, bujará zeleň pro rezidenty daného domu. Není to veřejný prostor, ale řekněme polosoukromý prostor, pouze pro lidi příslušného domu. Jak jsem zmínil, samozřejmostí je zeleň na střechách a my ji nabízíme i klientům na jejich terasu. Mohou si vybrat, zda chtějí mít terasu dřevěnou nebo dlážděnou, podle toho, co je použito v daném projektu nebo domě, nebo pevnou plochu nahradit trávníkem, bez dopadů do ceny. Z vlastní zkušenosti vím, že zeleň na terase úplně změní mikroklima a dodá pohodu. Zeleň mezi domy je samozřejmostí a my parky založíme do roku 2027, nebo alespoň jejich většinu, protože část prostoru bude pak ještě sloužit pro zařízení staveniště pro dostavbu poslední etapy. Součástí mimochodem bude i studna, aby bylo odkud zalévat, a nejsem si jistý, jestli někdy někdo takhle spolu s veřejnými prostory Praze předával novou studnu. Za významné považuji také výstavbu veřejné základní školy, která je součástí všech našich projektů, ať už Žižkov City, Smíchov City nebo Rohan City. Občanská vybavenost přímo na místě je naprosto zásadní. V celém Smíchov City pracujeme s přízemním parterem pro služby, gastro a další živnostenské jednotky tak, jak se města stavěla dříve. A to se týká i vchodů z ulice do každého z domů, aby každý dům měl identitu samostatného činžovního domu. A tohle všechno dohromady má dát takový pěkný pocit sounáležitosti pro kvalitní život ve městě.

Zaujaly mě názvy ulic, je to taková pocta významným českým ženám, Anna Masaryková, Jiřina Šiklová a další. Čí to byl nápad a jak vlastně pojmenovávání nových ulic probíhá?

Existuje na to metodika a ve všech větších projektech, ve kterých vytváříte novou ulici, můžete nechat město, aby ji pojmenovalo samo nebo můžete sami přijít s nějakou iniciativou a tento návrh může nebo nemusí být přijat. Existují místopisné komise jak na úrovni městských částí, tak na úrovni magistrátu, které jména navrhují, případně s vámi diskutují váš návrh. A pokud se nemýlím, konečné pojmenování schvaluje rada. V případě Smíchov City přišel s návrhem přímo pan Sekyra a stala se z toho velmi důležitá součást projektu. Je to další střípek skládanky, protože ten projekt je velmi vrstevnatý. Navíc se podařilo hlavní třídu pojmenovat po paní Albright, na třídu Madeleine Albright. A když nedávno přiletěl na konferenci Bill Clinton s dcerou paní Albright, přijeli se na to místo osobně podívat, tak to byl takový výjimečný moment.

Na Rohanu budou zase filozofové.

Ano. Tam je to takový velmi silný příběh. Asi víte, že na Maniny byly sváženy za druhé světové války zvony z českých kostelů do Německa na přetavení na zbraně. A když Praha přišla s iniciativou Zvon 9801, tak jsme tuto iniciativu finančně podpořili. To číslo reprezentuje jeho hmotnost. Jeden kilogram za každý odvezený zvon. A u filozofů, podle kterých budou pojmenovány ulice na Rohanu, byla klíčová ta mírová myšlenka, na kterou chceme navázat ve veřejném prostoru.

Zmínil jste školy. Jak v této oblasti probíhá dialog s městem nebo městskými částmi? Je to částečně i vaše iniciativa nebo je to spíš požadavek municipality?

Je to dialog. Město má samozřejmě velmi dobrý přehled o spádovosti jednotlivých škol, jejich obsazenosti, jsou na to demografické studie. A pak samozřejmě i samotný projekt generuje nové žáky. A pokud se jedná o rozsáhlé rozvojové území, jako je žižkovské nákladové nádraží, kde staví kromě nás i jiní velcí developeři, jako jsou Central Group nebo Penta, takové území nové školy potřebuje. A má-li tam být škola, musí se postavit na pozemcích těch hlavních investorů. Já jsem vlastně v tomto kontextu rád, že dnes existují kontribuční metodiky, protože díky nim se na veřejné vybavenosti území podílejí spravedlivě i ostatní investoři. Postavit školu je obrovská investice nad rámec běžných stavebních nákladů. A samozřejmě tam, kde město pozemky má, tak přednostně využívá pozemky své.

Výstavba celých čtvrtí má asi úplně jiná pravidla, než má malý developerský projekt se stovkou bytů.

Ano, a když chcete mít dobrý projekt, nevystačíte si jen s kombinací administrativy a bydlení. Ostatní funkce, ať už je to funkční parter, obchod nebo veřejné funkce, jsou důležitou součástí projektu. A když se podíváte, jak zde naši předkové zakládali čtvrti typu Vinohrady, tak my se k nim přirovnáváme právě tím, že se snažíme vytvořit stejně kvalitní prostředí včetně zmíněných přízemních prostor pro služby nebo kavárny. Je dobré si třeba všimnout, že veřejné budovy vždy měly pozici na dominantních urbanistických bodech daného území. Na náměstích, hlavních třídách nebo křižovatkách velkých ulic. A tak to přesně děláme i na Smíchově. Škola je na bulváru, v místě, kde se kolmo protíná se dvěma parky, jsou tam hezké průhledy do okolí. Bude to velmi významný urbanistický bod.

Výstavbě na Smíchově předcházela dvacetiletá příprava, což je neuvěřitelně dlouhá doba, vlastně obrovská část vašeho profesního života. Co uděláte jako první, až bude Smíchov City hotový? Oslavíte to?

Na nějaké oslavy nemáme ani čas myslet. Jsme s kolegy samozřejmě rádi, když se nám podaří dosáhnout nějakého významného milníku, třeba podepsat důležitou smlouvu nebo předat lidem bytový dům, poplácáme se po zádech, že se nám to povedlo, ale nějaké velké oslavy neděláme. Těší nás samozřejmě společenské eventy, které pořádáme pro lidi, když se něco dokončí, jako jsou třeba Smíchovské slavnosti, kde je kulturně společenský program, stánky s občerstvením, zábava pro děti. Vnímáme to jako svoji společenskou odpovědnost a také důležitou součást participace. A na tyto akce rádi bereme s kolegy i své děti. Jsem rád, že toho mohou být součástí, že vidí, co děláme, jak se ten celý projekt postupně rodí.


Text: Dana Hradecká

Foto: Ondřej Košík

Mohlo by vás zajímat