Z čistírenského kalu vyrábějí půdní vitamin, který oživuje zeminu a vrací uhlík zpět tam, kam patří. Česká firma Biocycle Grow propojuje ekologii, vědu a chytré nakládání se zdroji ve prospěch zdravější krajiny i udržitelných měst. S jejími zakladateli Martinem Fukou a Petrem Mišákem jsme mluvili o tom, jak jejich produkt vznikl a proč chtějí víc pozornosti věnovat zeleným střechám jako klíčovému prvku městské budoucnosti.

Rozhovor děláme na České zemědělské univerzitě, a přitom ani jeden z vás ji nemá vystudovanou. Jak jsme se sem dostali?

Martin: Využíváme programu Point One, což je edukační program pro startupy a začínající podnikatele. Přihlásili jsme se do něj a byli vybráni ve výběrovém řízení. Od té doby jsme členy a účastníme se různých workshopů, které firmám a podnikatelům pomáhají ve všech ohle­dech. Jsou to přínosné akce umožňující nám setkat se se zajímavými lidmi, kteří jsou opravdovými kapacitami ve svých oborech. K tomu navíc máme možnost využí­vat místních prostor, protože je náš produkt určen pro zemědělství a pěstitelství. A protože je naším produk­tem hnojivo, je pro nás areál univerzity zajímavý. Byli jsme se zde podívat i na zelené střechy, to nás rovněž zajímá.

Petr: Je to hodně o kontaktech, bez kterých bychom se nikam nedostali. A je to také i trochu souhra náhod. Nicméně právě díky kontaktům jsme se dostali na místa, kam bychom přístup neměli. Náš produkt je na trhu teprve tři měsíce, a za tu krátkou dobu i v rámci distri­buce se nám podařilo poměrně hodně věcí. Zároveň jsme rozjeli i projekty ukazující, kde všude se dá pro­dukt využívat. Myslím, že jsme na dobré cestě. Tomu, co děláme, věříme na sto procent, a to je základ. Dává nám smysl dostat naši značku mezi lidi.

Přišli jste na trh s hnojivem, které na svém obalu tvrdí, že je revolucí ve výživě rostlin. V čem konkrétně je revoluční?

Martin: Revoluční je v tom, z čeho je produkt vyrobený. Vznikl z čistírenského odpadního kalu, což je snad to nejhorší, co si můžete představit. Drogy, mikroplasty, léčiva, hormony. Abychom tento produkt získali, použí­váme unikátní technologii pyrolýzy. Vysušený kal jde do reaktoru, ve kterém se materiál zahřívá při teplotě okolo 550–650 stupňů. Zmíněné škodliviny díky tomuto pro­cesu vysublimují pryč, ale ne vše je v těch látkách škod­livé. Mají v sobě i něco prospěšného, a právě to z nich zachováme. Jedná se například o fosfor, vápník, železo nebo draslík. Nazýváme to půdní vitaminy, protože právě tyto prvky rostliny potřebují. Postupně se uvolňují.

Petr: Nyní je uváděna do provozu druhá pyrolýzní jed­notka. První je již několik let provozována na čistírně odpadních vod v Trutnově.

A kdo s tím nápadem přišel?

Martin: S tím se pojí zajímavý příběh. Můj otec pracuje pro firmu, která má výhradní zastoupení pro zmíněnou pyrolýzu. Dalo by se říci, že je jeho zásluha, že tento systém vůbec funguje. Jednou mi jen tak mimochodem cestou v autě vyprávěl vše o tom, jak celý proces fun­guje. A když povídal o látkách, které z toho procesu zby­dou, tak jsem si uvědomil, že by z toho mohlo vzniknout hnojivo. A tak jsem se o to začal více zajímat. Pro čis­tírny je to dobré v tom, že díky pyrolýze redukují obrov­ské množství kalů. Představte si třeba celkem čtyřicet kamionů, které se zredukují na pět. A jelikož za vývoz města platí velké peníze, tak je to pro ně velká finanční úspora.

Vás to skutečně napadlo jen tak mimochodem při cestě v autě?

Martin: Ano, a tím jsme započali celou cestu. Přemýšlel jsem, jak to všechno smíchat. Můj původní plán byl zamí­chat to vše do substrátu a říkal jsem si, že bych k tomu přidal i nějaké houby. Tehdy jsem četl knihu o houbách a jejich výhodách, které pro rostliny mají. Testování nám zabralo asi dva a půl roku. Musíte otestovat všechny seg­menty, a protože nám výsledky vyšly velmi dobře, zjistili jsme, že to opravdu funguje.

Petr: Je to vtipné v tom, že jsme se o celém nápadu začali bavit s Martinem ve dvě ráno na baru. A tehdy Martin zmínil mykorhizní houby, což jsou houby, které žijí v symbióze s kořeny rostlin. Napojí se na kořen a houba žije z kytky a naopak. Dorovnávají se jim různé stresové situace a podobně. Tento organický materiál znám dobře, protože ho už mnoho let používám na zelenině na své zahradě a sám jsem byl překvapený, jak moc to funguje. Když se vrátím zpět k tomu baru, kde vznikla ta myšlenka, tak to bylo zhruba před třemi lety. Začali jsme poté oslovovat další lidi, přidali se k nám i vědci a nápad se začal realizovat.

Martin: Veškeré testy vznikly ve spolupráci s akademic­kou půdou. A ta spolupráce je stále velmi intenzivní.

Petr: To naše testování šlo ruku v ruce i se soukromým sektorem, takže z jedné strany to testování bylo posvě­cené od docentů z akademické půdy a z druhé strany sou­kromým sektorem. Vše dává dohromady ucelený systém a je to opět o kontaktech. Potkal jsem se s lidmi, kteří testovali třeba i trochu jiné přírodní materiály, tak, aby půdní mikrobiom byl co nejlepší hned na začátku. Pak máte jistotu, že kytky nebo stromy porostou téměř bez údržby. Ta půda nebo substrát je vždy alfou a omegou celého procesu. Když to uděláte pořádně, tak se vám to vrátí. Ať už použijete mykorhizní houby nebo karbochar, případně máme dobrou zkušenost i s vermikompostem nebo vermisubstrátem, což je bioodpad, který vzniká likvidací za pomoci kalifornských žížal. Jsou to přírodní materiály, jejichž použití dává smysl, fungují a zároveň šetří planetu. Když dáte do půdy kilogram karbocharu, tak tím ušetříte půl kilogramu uhlíku, který by šel jinak do atmosféry. To je také zásadní význam, vzniká uza­vřený cirkulační okruh. Co by se jinak spalovalo, končí zpět v půdě.

Martin: Já to jen krátce doplním. Uhlík se nespaluje do ovzduší, ale je naopak zapouzdřený v tom karbocharu. A dalším bonusem je, že to zadržuje vodu. Na to jsme přišli až v průběhu veškerého testování. Těch revoluč­ních momentů je tam vícero. Víme, že to má pozitivní dopad a lidi se o to začínají zajímat a z toho máme radost. Cítíme, že je to naše poslání.

Můžete nám vysvětlit, co je to ten karbochar?

Martin: Karbochar je pevný zbytek, který se získává pyrolýzou biomasy, v našem případě sušeného čistíren­ského kalu.

Setkali jste se ve světě s něčím podobným?

Martin: Nic takového neexistuje. Ve světě jsou pyrolýzní jednotky, ale nikde to není zaregistrované. Pořád je to bráno jako odpad. Tím je to u nás výjimečné. Nám se podařilo příslušné orgány včetně Ústředního kontrol­ního a zkušebního ústavu zemědělského přesvědčit, aby materiál, který vznikne z pyrolýzy, povolili, protože se dá dál použít jako pomocná půdní látka.

Jak probíhá výroba?

Petr: Představte si standardní čistírnu odpadních vod, kam přijdou splašky z města, a kde dochází ke všem klasickým procesům. A na konci nich se dostaneme k odvodněnému kalu, který je mokrý. Musí se vysušit řádově na devadesát procent sušiny, kdy má potřebnou výhřevnost. Následně je pomocí dopravníku dopravo­ván do násypky pyrolýzní jednotky. Představte si velký kontejner technologií. Vše postupně projde reaktory, kde probíhá za nepřístupu vzduchu pyrolýzní proces, jehož produktem je karbochar.

Jak se vám daří prosadit tento produkt jako revoluční řešení? Je to asi hodně o osvětě.

Martin: Ano, snažíme se dostat do povědomí společ­nosti. Ať už skrze sociální sítě nebo pomocí akademické půdy. Zároveň jsme členy V4 biochar platformy, která funguje zhruba šest let. I oni se snaží dělat osvětu bio­charu. Předseda spolku Lukáš Trakal za svou činnost nyní získal ocenění Česká hlava. Zároveň jsme členy Pražského inovačního institutu a neustále se nám ote­vírají nové a nové možnosti. I tím, jak se ten náš pro­dukt testuje. Nedávno jsme zjistili, že se dá produkt použít i jako plnivo do betonu jako prostředek snížení uhlíkové stopy. Takže se nebavíme jen o pěstitelství, ale také o stavebnictví.

Kdo je typickým uživatelem vašeho produktu?

Petr: Produkt nabízíme v zahradních centrech, zahradnictvích, květinářstvích. Není to úplně pro zemědělce, tam finančně nestačíme, a oni to dělají jinak. Jsme spíše pro pěstitele nebo realizační firmy tvořící zahrady. Chtěli bychom se potenciálně dostat i do stavebnictví, když jsme viděli výsledky studií, tak v tom určitý potenciál je. Zároveň velmi dobré výsledky máme u zelených střech, kde také vidíme velký potenciál, protože pomáháme s recyklačním procesem. Víme, že je to velké téma. Začali jsme se tří set mililitrovým balením, které je určené právě pro drobné pěstitele, které baví se starat o pokojové či bal­konové rostliny a používají to hnojivo při jarním nebo podzimním přesazování. Nemusí tolik zalévat a půdu jim to oživí. Nabízíme i větší čtyřlitrové nebo pětadva­ceti litrové balení, to je primárně určeno pro trávníky. Je to až čtyři sta metrů čtverečních, takže pro větší zahradní plochy. A pro realizační firmy máme šesti set litrové balení. Všechny naše produkty si lidé mohou zakoupit na e-shopu Zafido, u našeho výhradního dis­tributora pro Česko a Slovensko.

Zaujaly mě zelené střechy. Proč zrovna tento segment?

Petr: Probíhala na to studie. Jde opět o spojení několika materiálů, kdy základním nosičem jsou recyklované cihly, rozemletý kompost a karbochar. Po smíchání uve­dených komponentů to ve výsledku dalo substrát, který je primárně velmi účinný při použití na zelené střechy. Tento unikátní substrát je již v současnosti registrován a na trh jej dodává naše partnerská firma BBCOM, jedna z nejvýznamnějších společností v oblasti realizace zele­ných střech v České republice. Obsahuje prospěšné prvky. Společně zvyšují zadržení vody, nejen díky karbocharu, ale také díky cihlám, které dokáží dobře nasáknout. Náš kolega Marek Petreje z ČVUT UCEEB ho testoval přímo v praxi po dobu tří let. V porovnání s ostatními substráty tento vyšel nejlépe. Rostliny byly zelenější a vitálnější. Ale je to vše běh na dlouhou trať, než se dostanete k něja­kému závěru. Několik let zkoumáte jednu plochu. A víme, že to tak bude i v dalších segmentech. Chtěli bychom vyzkoušet i betonové směsi, asfalty a podobně.

Martin: Produkt by měl jít do prodeje v dohledné době. Náš produkt je nový, nikdo ho nezná. A zemí, které pou­žívají jako vstupní materiál odpadní kaly, není mnoho, maximálně čtyři až pět. Teprve nyní se tyto látky zkou­mají zde, a to ve všech směrech, a to právě díky zapojení akademické obce. Ta tomu dodává to potřebné a dále tu myšlenku rozvíjí.

Udržitelná revoluce ve výživě rostlin si říká možná o celosvětovou expanzi. Jaký je váš další krok do budoucna? Ať už toho blízkého nebo vzdáleného?

Petr: Pro nás je teď důležité seznámit s tím český trh. To je první meta. Nejprve chceme lidi v Česku naučit náš produkt používat a pak se teprve začneme soustředit na zahraničí. Nejvíce nás láká Holandsko, protože to je zelená země, kde se hodně pěstuje. Máme tam i nějaké kontakty, které by nám v šíření osvěty mohly pomoci. Nicméně je pro nás nejdůležitější začít u nás a musím říct, že dostat lidem pod kůži něco nového, je opravdu mravenčí práce. Účastníme se mnoha akcí, kde se s námi mohou lidé setkat a popovídat si. Byli jsme teď například na největší zahrádkářské výstavě v ČR Flora Olomouci a víme, že přesně tímto směrem musíme jít. Setkávat se s lidmi osobně a vysvětlovat jim naše poslání.

Martin: Ano, musíme vysvětlovat a ukazovat. Máme vše podložené výzkumy, a díky tomu víme, že náš produkt funguje. Doteď jsme se nesetkali s žádnou negativní vazbou. Naopak víme, že lidé tím hodně ušetří. Hlavně i díky tomu, že karbochar jim pomůže se zadržováním vody. To je obrovská výhoda.

Petr: Trávníky máme opět vyzkoušené z laboratorního prostředí. Tam, kde jsme použili karbochar, byl výsevní substrát mnohem zelenější a mnohem hustější. Kořeny byly o třicet procent větší. Naši přátelé z realizační společnosti to testovali na zahradách v loňském roce a zjistili, že růst semene byl o čtyři dny rychlejší, a hlavně s potřebou méně zálivky.

Na začátku jste zmínili, že jste startup. Klasická cesta startupu k expanzi je přes nějakého silného investora. Půjdete tímto směrem?

Petr: Zvažovali jsme i to, ale dospěli jsme k závěru, že si nechceme v současné fázi do našeho řemesla od nikoho nechat mluvit. Budeme to dělat sami, i přesto, že víme, že je to náročnější cesta. Začátek jsme nějakým způso­bem zvládli a jsme vděční za to, že jsme si dokázali, že za námi nikdo nemusí stát. Vše jsme řešili po vlastní ose. Co se týče exportu, tak tam už zvažujeme například variantu strategického partnera, což není forma investorství, ale spíše bychom se chtěli spojit s někým, kdo má zkušenosti a kontakty dané země. Na zahraničním trhu je to přece už jen trochu jiná výzva. Nyní děláme vše s nejlepším vědomím a svědomím, jak sami uznáme za vhodné a podle toho, jak to zrovna cítíme. Daří se nám, ale potřebujeme růst.

Plánujete například rozšiřovat produktové řady?

Martin: Existují možnosti, s čím náš produkt namixovat. Například právě s houbami. Máme v hlavě i speciální substráty. Nyní je však pro nás důležité představit pro­dukt takový, jaký je.

Petr: Kombinací je relativně dost, ale teď víme, že je důležité začít s jednou věcí a dělat ji pořádně. Jakmile budeme vědět, že jsme to zvládli, teprve pak začneme vytvářet další plán.

Text: Kateřina Ehrenbergerová

Foto: Ondřej Košík

Mohlo by vás zajímat