Světlo jako zdroj emocí. Lucie Koldová navrhuje interiéry pomocí vrstvení světelných zón

Z Paříže na vrchol českého sklářství

Cesta na pozici jedné z nejvýraznějších českých designérek současnosti vedla přes zásadní zahraniční zkušenosti. Po absolvování pražské VŠUP, kde prošla ateliérem produktového designu, se Lucie Koldová v roce 2009 rozhodla pro odchod do Paříže. V náročné mezinárodní konkurenci tam založila vlastní studio a úspěšně se etablovala na globálním trhu. Tato etapa položila základy jejího specifického rukopisu. V roce 2012 se vrátila zpět do Prahy, odkud dodnes navrhuje produkty pro prestižní domácí i světové značky.

Stala se synonymem pro mistrovství skla a světla. Její hlavní doménou je design svítidel, ve kterém propojuje tradiční české sklářské řemeslo s moderními technologiemi a nadčasovou elegancí. Její kreativní záběr je však širší. S obdobnou suverenitou pracuje s kovem, dřevem či textilem. Její objekty jsou často postaveny na hře s proporcemi, čistých liniích, smyslnosti a emocích. Vedle svítidel navrhuje také nábytek, uliční mobiliář nebo koncepční interiéry.

Atmosféra definovaná lidmi a vizuálním klidem

Úspěch v průmyslovém designu vyžaduje hluboké porozumění tomu, jak lidé vnímají prostor, který je obklopuje. Když Lucie Koldová uvažuje o základech lidského žití, nehledí na tabulková pravidla, ale na emoce a sdílení hodnot.

„Domov každý vnímá jinak, ale podstatná je podle mě jedna zásadní věc. Domov pro mě znamená hlavně dobrou atmosféru a rodinu,“ vysvětluje designérka. „Pro mě je skutečný domov o lidech, kteří tam bydlí a sdílí ideálně podobné hodnoty. Podle těch si pak domov zařizují a podle nich žijí.“

Podle její filozofie by obydlí nemělo být pouhou funkční schránkou, ale místem s jasnou energetickou funkcí, které člověku umožňuje odpojit se od vnějšího tlaku a shonu.

„Domov je místo, kde člověk spočine, načerpá energii do dalšího dobrodružství. Pro mě to znamená, že se obklopuji věcmi tak, aby mě vizuálně uklidňovaly a pohledem těšily. Domov je pro mě útulný, klidný a vyladěný do detailu.“

Estetika nadřazená pohodlí

V přístupu k vlastnímu bydlení uplatňuje Lucie Koldová přísná estetická kritéria. Její vizí je prostor, který sice vyznává minimalismus, ale zcela odmítá chlad a sterilitu. Hledá rovnováhu mezi čistotou forem a vnitřní vřelostí.

„Minimalismus není pro každého. Mně osobně minimalistický přístup vyhovuje, musí však působit vlídně a kreativně,“ popisuje své osobní preference. „To znamená čistý a dobře vystavěný prostor, kde nic nepřebývá a nic nechybí. Dobře doladěný se správnými doplňky. Prostor si tedy utvářím pečlivě a vnímám každý detail, prožívám materiály. Nekombinuji jich však moc dohromady, a to samé i s barvami.“

Tento vysoce selektivní přístup dává vyniknout solitérním prvkům a vytváří kontrast, který definuje její styl. Přiznává, že při zařizování osobního prostoru jdou funkční kompromisy stranou, pokud by měly narušit celkovou koncepci.

„Můj domov představuje velkorysý světlý prostor tvořený z ikonických nábytkových prvků, doplněný zajímavými solitérními kousky. Když musím volit, dávám přednost vizuálnímu působení celku před pohodlím a praktičností.“

Zároveň však dodává, že interiér musí mít vnitřní logiku, která odpovídá jejím každodenním potřebám a rituálům: „Mám ráda, když mám doma prostor uspořádaný promyšleně tak, aby se mi v něm správně pohybovalo a aby interiér naplňoval moje potřeby. Mám tedy velkou přehlednou šatnu s vystavenými módními prvky. Obývací prostor je přehled mých oblíbených kousků z vlastní dílny v kombinaci s prestižními značkami osvědčenými časem.“

Podceňovaná síla světelných scén

Jako autorka s vybudovaným mezinárodním renomé na práci se sklem vidí Lucie Koldová rezervy v tom, jak veřejnost k osvětlení interiérů stále přistupuje. Světlo totiž nepovažuje za pouhý funkční prvek, ale za klíčový faktor ovlivňující psychickou pohodu.

„Mám dojem, že se podceňuje právě vliv světla v interiéru. V moderních projektech je to již podchyceno lépe, nicméně obecně doporučuji soustředit se na světelné scény a projektovat světla od samého začátku v různých přímých i nepřímých úrovních,“ upozorňuje. „To právě umocňuje atmosféru, a vrstvení světelných zón s příjemnou teplotou člověka zklidňuje.“

Správně navržené osvětlení má podle ní dvě odlišné role, které se střídají v závislosti na denní době a intenzitě slunečního svitu. Zatímco večer vytváří emoce, ve dne funguje jako samostatný sochařský objekt.

„To je právě atmosféra, kterou světlo dokáže vytvořit. Dá vám pocit vřelého domova. Přes den, kdy jsou zhasnutá, pak výrazná dekorativní svítidla dotvářejí prostor sochařsky. Světlo a stín modelují prostor, na světle záleží skoro vše... je to neuvěřitelné.“

Domov jako zrcadlo identity

Způsob, jakým si lidé zařizují své soukromé zázemí, funguje podle Lucie Koldové jako spolehlivá psychologická sonda. Interiér o majiteli prozradí jeho celkové nastavení a přístup k realitě.

„Podle vlastního domova se myslím dá poznat, jaký má člověk vztah sám k sobě a jak přistupuje k životu. Určitým způsobem se dá přiblížit charakter člověka,“ zamýšlí se designérka. „Zda má rád řád a pořádek, nebo žije v kreativním chaosu. Jestli se obklopuje zajímavými objekty, nebo je sběratel zážitků a suvenýrů. To vše asi o nás vypovídá.“

Sama jako tvůrkyně žije uprostřed neustálé vizuální stimulace. Najít v takovém nastavení absolutní klid a možnost vypnout kreativní proces vyžaduje jasný předěl. Tím jsou pro ni lidé, nikoli konkrétní místo.

„Domov, stejně jako jiná místa, mě neustále inspirují. Vypnu vždy s dětmi, to je můj přirozený vypínač práce. Jsem nucena přepnout a věnovat se jim, což je krásné a blahodárné.“

Trpělivost v éře okamžitého uspokojení

Při pohledu na nastupující generaci si Lucie Koldová všímá výrazných rozdílů v hodnotových žebříčcích. Ty jsou dány nejen odlišným životním stylem, ale také geopolitickým a ekonomickým kontextem. Rozdíly vnímá i při srovnání tuzemského prostředí se zahraničím.

„V zahraničí jsem se setkala s názory, že si mladí dokáží ušetřit a nakupují kvalitní produkty, se kterými vyrostli a které znají i z rodiny. Investují do značek a kvality. Vnímají to jako hodnotu.“

V České republice je však situace odlišná. Mladí lidé často preferují mobilitu a jiné aktivity před budováním trvalého zázemí, k čemuž přispívá i současná realitní situace.

„Investovat do produktů či bydlení zřejmě není priorita taková, jakou byla pro mě. Nepřispívá k tomu obecně světové klima a krize, kterými procházíme. Kapitola nájemního bydlení a celkově nemovitostí je u nás často skloňované téma, bydlení je drahé, a proto se představy ideálního bydlení logicky proměňují a vyvíjí. Vybudovat si vysněné bydlení a uvědomit si, jak člověk vůbec žít chce, chvíli trvá,“ doplňuje designérka.

Závěrem Lucie Koldová zdůrazňuje, že vytvoření skutečného domova je dlouhodobý proces, který nelze uspěchat. Vyžaduje to čas, zrání a osobní vklad, což je v přímém kontrastu s dnešním zrychleným světem.

„Není to záležitost, která se vytvoří přes noc. V dnešním rychlém světě se to může zdát nedosažitelné právě proto, že to vyžaduje určité nasazení, práci a trpělivost.“