Šachovnice viladomů. V Berouně vzniká čtvrť, která bourá architektonická dogmata blokové zástavby
Poptávka po prémiovém bydlení v zázemí české metropole prochází strukturální zkouškou. Zatímco developeři v Praze často narážejí na limity hustoty a kompromisy městských bloků, v dojezdové vzdálenosti hlavního města vznikají bytové projekty, které tradiční koncepty zcela obracejí. Příkladem této transformace je berounský MOSAIQ. Na místě uzavřeného industriálního areálu vyrůstá nízkopodlažní obytný park, který odmítá monolitickou zástavbu a ukazuje, jak zkombinovat velkorysé odstupy s otevřenou komunitou bez plotů.
Z traktorky do parku: Konec uzavřených průmyslových území
Někdejší strojírenský areál, kterému v Berouně nikdo neřekl jinak než „traktorka“, dlouhá léta tvořil bariéru v území. Původní industriální zónu obehnanou ploty nyní střídá rozsáhlá transformace. Pro investory i architekty však hlavní výzva nespočívala pouze ve vyčištění brownfieldu, ale především v nalezení optimálního měřítka, které by nezatížilo přechod mezi městem a volnou přírodou. „Náš projekt se nachází na pomezí města a přírody s volnější zástavbou, čemuž odpovídá i míra zastavitelnosti daná územním plánem. Naším záměrem bylo v místě dotvořit tento přechod formou volně prostupné zástavby bez plotů, kterými byl obehnán původní industriální areál,“ popisuje základní urbanistický rámec developer Michal Nečesánek a zdůrazňuje, že klíčové bylo nalézt shodu s projektanty: „Velký důraz jsme kladli na vzájemné odstupy budov a příznivé výhledy. V tom jsme našli řešení a shodu s kolegy architekty a projektanty z ateliéru Expert Architects (EXA), kteří měli koncept urbanismu i architekturu od počátku v rukách.“
Tento přístup potvrzuje samotný autorský ateliér. Namísto klasického rastru parcel a uličních čar navrhli koncept, v němž primární roli hraje krajina a samotné objekty jsou do ní pouze citlivě zasazeny. „Naše původní myšlenka, se kterou jsme k návrhu přistupovali, byla jasná: nechtěli jsme navrhnout bloky a domy, kolem kterých jsou předzahrádky, ale skutečný park plný stromů, ve kterém jsou zasazeny menší bytové domy s měřítkem viladomů,“ vysvětluje Petr Vacek, hlavní architekt ateliéru Expert Architects. Zásadní roli podle něj hrál samotný terén. „Tyto nízkopodlažní objekty jsme uspořádali do šachovnicové struktury. Tím jsme plně využili potenciál výhodného mírného jižního svahu a umožnili jsme maximálnímu počtu bytových jednotek nerušený výhled směrem na jih.“
Odmítnutí bloku a nová definice hranic mezi soukromým a veřejným prostorem
Volba jednotlivých komorních bytových domů namísto souvislých uličních front ale nebyla pouhým estetickým gestem. Byla i pragmatickou reakcí na nedostatky, které s sebou tradiční bloková výstavba často nese. V projektu se proto cíleně pracovalo se světlem a eliminací stinných vnitrobloků. „Blokové schéma zástavby vždy přináší negativní, špatně řešitelné detaily v podobě vnitřních rohů, méně prosvětlených bytů a podobně. Do naší lokality by se navíc hustá městská bloková zástavba nehodila, a proto jsme využili možnost výstavby izolovaných bytových domů, které jsou obecně příznivější, co se týče světla,“ argumentuje Michal Nečesánek a dodává: „Máme za to, že soukromí obyvatel bude zajištěno právě vzájemnými odstupy budov a možností osadit si vnější stínění v jakémkoliv okně.“
Více než polovina celkové rozlohy areálu je vyhrazena zeleni, což přirozeně otevírá otázku, kde končí soukromá zóna obyvatel a kde začíná veřejný prostor. Zdejší pojetí odmítá zdi a sází na přirozené bariéry. „Poměr zeleně je v projektu Mosaiq skutečně nadstandardní, což vnímáme jako jednoznačně přidanou hodnotu pro budoucí obyvatele. Přízemní podlaží je obklopeno předzahrádkami, které budou oddělené subtilními ploty osázenými izolačními keři,“ říká developer Michal Nečesánek. Zároveň podotýká, že dostatek plochy eliminuje běžné sousedské třecí plochy: „Protože je mezi domy skutečně dostatek prostoru, nevnímáme vztah soukromého a veřejného prostoru nijak kolizně. Dalo by se říci, že u nás je na vše dost místa.“
Rostlý terén proti přehřívání: Lekce z evropských náměstí
Důležitou kapitolou je mikroklima samotného areálu. Zatímco běžná praxe často nahrazuje zeleň zpevněnými plochami s odkazem na multifunkčnost, v Berouně vsadili na možnost vytvoření skutečné parkové čtvrti se vzrostlými stromy zasazenými do hlubokého podloží. Developer má v této souvislosti na současnou tuzemskou praxi nekompromisní pohled. „Příjemné klima zajistí pouze vzrostlá zeleň na rostlém terénu. Naše města v tom ve velké míře zaostávají, protože jsou protkána infrastrukturou, která mnohdy znemožňuje výsadbu vysoké zeleně,“ říká Michal Nečesánek a upozorňuje na kontrast se zahraničím: „Ve městech jednoznačně musíme posílit úlohu zeleně tak, aby se ubíralo zpevněných ploch ve prospěch stromů. Je smutné sledovat aktuální rekonstrukce náměstí a jiných veřejných prostor, kde je vizitkou maximální funkčnosti a architektury nekonečně vydlážděný prostor. Univerzálním zaklínadlem je možnost shromažďování obyvatel. Jenže v jiných evropských městech se také setkáváme s náměstími pod vysokými korunami platanů a nedá se říci, že by to shromažďování lidí nějak překáželo.“
Dialog s horizontem: Od městského parteru k okolní krajině
Specifická poloha Berouna na rozhraní CHKO Křivoklátsko a Českého krasu kladla vysoké nároky na zapojení staveb do dálkových pohledů. Místo solitérního kontrastu autoři zvolili kompoziční dialog s reliéfem krajiny. „Beroun leží uprostřed opravdu výjimečných krajinných systémů. Na druhou stranu je to pořád město a tomu odpovídá i architektura a výraz projektu,“ hodnotí kontext Michal Nečesánek a shrnuje: „Pokusili jsme se o moderní architekturu, která se ale výhledy a uspořádáním otevírá okolí. Od začátku jsme pracovali s mottem prostornosti: od bytových dispozic, přes velkoformátová okna, exteriéry, výhledy a návaznost na okolí.“
Na toto vnímání plynule navazuje i kompoziční struktura ateliéru Expert Architects, která reaguje na terénní převýšení rozdělením celého území do tří výškových pásem. „Předmětnou lokalitu vnímáme jako přirozený přechod mezi stávající městskou zástavbou a volnou přírodní krajinou kolem vrchů Děd a Ostrý,“ upřesňuje Petr Vacek a detailně popisuje vrstvení hmot: „Tuto gradaci jsme podpořili rozdělením zástavby do tří výškových úrovní. Nejnižší úroveň přirozeně navazuje na městskou strukturu, střední část tvoří zklidněný centrální park a v té nejvyšší jsme domy orientovali v severojižní ose, abychom zajistili maximální optickou propustnost k okolnímu přírodnímu prostředí. Přírodní charakter bydlení pak vizuálně podtrhujeme horizontálně členěnými lodžiemi a volbou dřeva a světlých zemitých odstínů na fasádách.“
Životní styl mimo metropoli: Komunita, outdoor a sport
Rostoucí obliba Berouna u lidí pracujících v Praze staví před development novou výzvu: nabídnout prostředí, které neslouží pouze jako noclehárna, ale plnohodnotné zázemí pro volný čas a komunitní život. „Máme za to, že právě to vzdušné prostředí, které metropoli většinou chybí, zde máte skutečně po ruce. Spíše než o architekturu, se bude jednat o prostor mezi domy a jeho úpravu a vybavenost,“ zamýšlí se Michal Nečesánek a pokračuje: „V nových projektech takových rozměrů je třeba podpořit komunitního ducha a zajistit lidem, aby se doma necítili jen v bytě, ale také venku. Náš vnitřní park tak například bude mít komunitní kavárnu s okolím pro setkávání, odpovídající mobiliář, obyvatele se pokusíme propojit pomocí digitální komunity.“
Lokalita přitom těží z okamžitého napojení na sportovní a rekreační infrastrukturu v bezprostředním okolí: „Pro milovníky přírodních aktivit je les se stezkami a vrchem Děd v dosahu pouhých pár minut pěšky. Na cyklostezku podél Litavky a dál k Berounce se cyklisté dostanou na kole pohodlně přejezdem dálnice. Kdo má rád sporty indoorové a kurtové, zaskočí si přes ulici do sportovního centra Eden s fantastickou nabídkou aktivit jako beachvolejbal, tenis, padel, plavání, minigolf a další.“
Doprava skrytá pod povrchem a stromy mezi auty
Aby mohl vnitřní prostor fungovat jako klidová parková zóna bezpečná pro rodiny s dětmi, bylo nutné co nejvíce odsunout obslužnou automobilovou dopravu na obvod území a eliminovat tranzitní provoz. „První etapa projektu je vozidly přístupná z ulice Na Máchovně hned třemi vjezdy, aby nedocházelo ke kumulacím a doprava se rovnoměrně rozprostřela. Zároveň tato etapa má i největší kapacitu stání v suterénu,“ vysvětluje dopravní řešení Nečesánek. Pro navazující fáze pak projekt počítá s okružním systémem a vizuálním odstíněním: „Pro další etapy bude sloužit nově vzniklá vnitřní okružní ulice se dvěma vjezdy z ulice Na Morákově, parkování pak bude kombinace vnitřních a vnějších stání. V prostoru mezi vnějšími parkingy budou vysázeny stromy, aby se pohledově přerušily pásy parkovišť.“
Měřítko úspěchu: Až domy zmizí za korunami stromů
Zatímco tabulky finanční návratnosti sledují prodeje a kolaudační termíny, skutečná hodnota velkých rezidenčních celků se měří až s odstupem let. Autoři berounského záměru definují úspěch specifickým parametrem – schopností architektury ustoupit přírodě. „V první řadě bychom chtěli, aby přes stromy nebylo vidět na domy, a to tedy ne kvůli tomu, že by domy neměly kvalitní architekturu. Samozřejmě bude otázka, jestli to ty stromy za deset let stihnou, ale o trochu déle snad ano,“ uzavírá Michal Nečesánek s pohledem na budoucí fungování čtvrti: „Ve druhé řadě nám jde o to, aby ta lokalita žila. Mám za to, že se lidé konečně začínají zajímat o to, co se děje kolem nich, a veřejný prostor a komunitní aktivity již nejsou nějaká zbytečnost nebo věc, která nikoho nezajímá. O okolí je třeba se starat a chránit ho, v tom jsme se, věřím, za poslední roky ve městech docela posunuli, byť nějaké rezervy tam ještě jsou.“
Zdroj: TZ GO4HOME Holding
