V sále Centra architektury a městského plánování je rušno. Lidé přicházejí, usedají do řad, vyměňují si poznámky, v prostoru je cítit směs očekávání, napětí i zvědavosti. Právě tady, v místě, které se v posledních letech stalo veřejnou platformou pro debaty o budoucnosti Prahy, probíhá jedno z projednání nového Metropolitního plánu – dokumentu, na který odborná veřejnost i obyvatelé metropole čekali dlouhých dvanáct let. Vedení hlavního města jej nyní představuje jako zásadní milník v plánování dalšího rozvoje a jeho hlavní tváří je náměstek primátora pro územní rozvoj a územní plán Petr Hlaváček. „Plán směřuje ke komplexnímu městu krátkých vzdáleností a městu, které má dostatek vybavenosti,“ říká. Metropolitní plán ukazuje, jak proměnit bývalé průmyslové a dopravní areály v živé městské čtvrti, kde se nemá řešit jen počet bytů, ale především kvalita prostředí a života. „Praha nevyužívá dostatečně plochu, na které stojí. Kdyby se svým územím pracovala efektivněji, dokáže pojmout půl milionu dalších obyvatel,“ připomíná. Metropolitní plán nejde jen po urbanistických principech, ale přináší i nástroje, jak rozvoj lépe koordinovat, například prostřednictvím plánovacích smluv mezi městem a developery.

Metropolitní plán, na němž dvanáct let pracovaly Institut plánování a magistrátní odbor územního rozvoje, stanovuje hranice, kam má Praha růst a kde má zůstat příroda, chrání charakter jednotlivých lokalit, historické centrum i typické městské výhledy díky výškové regulaci a zároveň do něj zapracovává významné dopravní investice. Reaguje na jednu z největších výzev současné metropole – nedostatek bydlení – a přináší strategii, která místo dalšího rozšiřování města do krajiny sází na využití jeho vnitřních rezerv. Počítá s možností výstavby až tři sta padesát tisíc nových bytů, především v brownfieldech na územích, kde Metropolitní plán zajistí infrastrukturu, dopravu i služby. Právě brownfieldy, které tvoří zhruba pětapadesát procent rozvojových ploch a ukrývají až tři čtvrtiny kapacit nové výstavby, mají být tahounem této proměny. Většina z nich leží v docházkové vzdálenosti od kolejové dopravy a umožňuje naplnit princip města krátkých vzdáleností – kompaktního, udržitelného a dostupného.

Jaká je hlavní vize Metropolitního plánu a jak se liší od předchozí koncepce rozvoje Prahy?

Nový Metropolitní plán je především cíleně prorozvojový. Otevírá výstavbu jak bytů, tak dopravních staveb a celý proces ulehčuje tím, že předem určuje, kde se smí a nesmí stavět a jasně určuje, za jakých podmínek se v daném území smí stavět. Tím myslím především určení charakteru zástavby, výšky a kapacity. Pro zajištění dostatku vybavenosti je nově také na řadě míst podmínka uzavření plánovací smlouvy, která jasně určí výši a formu příspěvku developerů na veřejnou vybavenost, tedy školy, parky, sportoviště a případně i městské bydlení.

Můžete stručně popsat, jaké město má plán pomoci vytvořit v horizontu dvaceti let?

Město, které bude schopno nabídnout bydlení pro dalších půl milionu obyvatel, o které se podle našich analýz Praha do té doby rozroste. Kromě výstavby velkého množství nových bytů se Metropolitní plán snaží zaměřit na kvalitu nových čtvrtí, v duchu tzv. města krátkých vzdáleností. Osmdesát dva procent nové výstavby je plánováno v docházkové vzdálenosti od kolejové dopravy, tedy vlak, metro či tramvaj. Město, kde je dostatek zeleně a snížená dopravní automobilová zátěž tím, že plán v tomto časovém horizontu počítá se zkapacitněním železničního spojení se Středočeským krajem i celou zemí díky vysokorychlostní železnici.

Které principy byly při tvorbě plánu nejdůležitější? A které bylo nejtěžší do návrhu prosadit?

Usnadnit bytovou výstavbu, ochránit zeleň uvnitř Prahy, především na stávajících sídlištích i ochrana zeleného prstence kolem Prahy. A to zejména tím, že se Praha bude zahušťovat a zastavovat vnitřní brownfieldy a nebude se rozpínat do okolí a do polí. Důležité bylo zanést do plánu všechny významné dopravní stavby, jako jsou Pražský a Městský okruh a také plány na vysokorychlostní železnice. To samozřejmě vyžadovalo mnoho jednání s dotčenými městskými částmi, Ministerstvem dopravy i soukromými vlastníky. Složité samozřejmě bylo skloubit plánovanou výstavbu a dodržet všechny požadavky na ochranu veřejných zájmů, například vybraných zhruba čtyřicet pražských výhledů a vše si odsouhlasit také s památkáři a Ministerstvem kultury.

Reaguje plán na klimatickou změnu a potřebu adaptace?

Málo se obecně zmiňuje, že Praha patří mezi města s nejvyšším podílem zeleně na světě. Na jednoho člověka v české metropoli připadá sto osmdesát metrů čtverečních zelených ploch a v roce 2021 byla Praha třináctým nejzelenějším městem světa. Jak už jsem zmiňoval, MPP ještě posiluje ochranu stávající zeleně. Metropolitní plán přistupuje nově k městské a otevřené krajině a krajinnému rozhraní. Krajinné rozhraní obklopuje zastavěné město a je důležitým rekreačním zázemím, jedná se o takzvaný zelený prstenec kolem Prahy, který MPP nyní výrazně chrání. Struktura krajiny v Metropolitním plánu je vymezená prostřednictvím konkrétních druhů krajin, které vycházejí z evropské úmluvy o krajině a lokalit, které předurčují způsob, jakým bude krajina využívána. Je ale potřeba říct, že problém Prahy není nedostatek zeleně, ale naopak to, že je Praha ve srovnání se sousedními metropolemi velmi řídká. Nejlepší tepelnou izolací je sousední byt, výstavba bytového domu je mnohem materiálově efektivnější než rodinný dům a pro udržitelné fungování města potřebujete alespoň padesát obyvatel na hektar, protože jinak jezdíte prázdnými autobusy a školky jsou tak daleko, že rodiče musí vozit děti autem. Pokud máme zajistit sociálně udržitelný rozvoj města a umožnit v něm bydlet všem, kdo v něm bydlet chtějí, a zároveň to udělat udržitelně z hlediska klimatu, musíme stavět nové kompaktní čtvrti města krátkých vzdáleností. K tomu Metropolitní plán výrazně přispívá.

Pracuje s výraznějším podílem modrozelené infrastruktury a nějaká opatření budou závazná pro developery?

Plán pracuje ve velkém měřítku a soustředí se na vymezování konkrétních zelených ploch, například městské parky, krajinné parky, nebo sídlištní zeleň, kterou chrání mnohem více než dnes. Také v sobě má zahrnutý takzvaný ÚSES, což je systém přísně chráněných biocenter a biokoridorů skrz celé město. Důležité je ale zmínit, že Plán dnes není jediným nástrojem adaptace města na klimatickou změnu. Pražské stavební předpisy pracují velmi podrobně s požadavky na modrozelenou infrastrukturu v nové výstavbě, například požadují umisťování stromořadí do ulic nebo zelených střech.

Hraje v koncepci biodiverzita významnou roli? Jaké kroky by mohly ekologickou stabilitu Prahy posílit?

Biodiverzita je v celkové koncepci Metropolitního plánu zásadním způsobem chráněná a jsou vytvořeny podmínky pro její příznivý vývoj. Všechna území, která jsou na území Prahy z hlediska ochrany biodiverzity aktuálně významná a kterých je více než sto, například maloplošná zvláště chráněná území, evropsky významné lokality Natura 2000, registrované významné krajinné prvky atd., jsou před negativním ovlivněním chráněna jako nezastavitelná území. Pro některá další území byly v krycích listech lokalit doplněny individuální ochranné podmínky.

Počítá se se vznikem nějakých nových veřejných prostranství a městských tříd?

Jsem přesvědčen, že kvalitní veřejný prostor je základem pro veřejný život, a to je základem šťastného města. Plán se navrací k tomu, že oproti starému územnímu plánu vymezuje ulice, náměstí a parky jako veřejný prostor, zamýšlí se i nad kompozičními principy města, například pojmenovává metropolitní třídy, což je magistrála a tzv. severní diametr, které tvoří hlavní kompoziční kříž metropole. Aby ale veřejný prostor dobře fungoval, musíme o úroveň podrobněji. V nových čtvrtích se nové ulice a náměstí vymezují pomocí podrobnějších plánů regulace a abychom se mohli o veřejný prostor dobře starat a správně ho navrhovat, vytváří se systém tzv. generelů veřejných prostranství, které s městskými částmi vytváří IPR.

Dokáže plán nastavit nějaké priority pro veřejnou dopravu, pěší nebo cyklistické trasy?

Vždycky říkám, že Pražané jsou příkladní, využívají hromadnou dopravu, a hlavně velmi často chodí pěšky. Pohyb po městě pěšky je takové naše rodinné stříbro, jak ukazují modal splity srovnávající Prahu s ostatními evropskými městy. Horší je ale situace u dojíždějících ze Středočeského kraje, tam je poměr opačný a každý den hranice překročí tři sta tisíc aut. Řešení tedy leží především v koordinovaném rozvoji regionu. Plán však obsahuje všechny připravované projekty silniční a železniční dopravy, třeba výstavbu severního pražského okruhu může urychlit i o dva roky.

Velkým tématem je dostupnost bydlení. Dokáže plán zabránit tomu, aby se Praha stala městem pouze pro vyšší příjmové skupiny?

Plán počítá s výstavbou až tři sta padesát tisíc bytů. To je takové množství, že není ekonomicky možné, aby byly všechny pro vyšší příjmové skupiny. Částečně tedy dostupnosti pomůže vysoká nabídka. Kromě toho je však v plánu potenciál pro sedmdesát tisíc bytů, tedy zhruba dvacet procent celku, na městských pozemcích. Pokud se tedy Pražské developerské společnosti, která je stále tak trochu městský start up, podaří rozjet výstavbu, bude Praha schopna ve velkém produkovat městské nájemní byty pro klíčové profese a křehké skupiny obyvatel i ovlivňovat dostupnost bydlení ve městě.

Podporuje plán vznik nových čtvrtí, kde se mísí bydlení, práce a služby?

V první řadě jim přestane bránit, protože právě to dělá starý plán založený na myšlenkách Athénské charty, která říkala, že tyto funkce se mají naopak oddělovat. Všechny nové čtvrti jsou tak navrženy jako smíšené, na všech pražských brownfieldech jako jsou Bubny-Zátory, Letňany, Bohdalec Slatiny či Vysočany. Není to ale jen o práci a bydlení, což je běžně věcí soukromé výstavby, ale také o zajištění veřejných služeb, jako jsou školy a zdravotní střediska. Od toho máme systém plánovacích smluv, které umožňují městu zajistit například školské stavby a sportoviště v daných lokalitách. Dosud jsme uzavřeli dvacet smluv v hodnotě 4,3 miliardy korun na veřejnou vybavenost. Plán je s nimi nyní nově propojen a počítáme další fungování tohoto systému.

Co brownfieldy a jejich potenciál pro novou městskou strukturu?

Brownfieldy jsou jeden z klíčových principů Plánu, tedy konkrétně myšlenka, že máme nejdříve hledat nevyužívané plochy uvnitř města dřív, než se začneme rozpínat do krajiny. Na této zásadní myšlence stojí plán od začátku a už jeho první verze iniciovaly proměnu těchto lokalit. Nečekali jsme však, až se MPP schválí a některé brownfieldy, jako Smíchov a Rohan, byly otevřeny s předstihem skrze změnu starého územního plánu. Například v loňském roce jsme po letech úspěšně dotáhli dlouho neřešenou a složitou změnu v lokalitě Nákladového nádraží Žižkov. Aby se tenhle dlouhý časový interval kvůli složité dohodě v území znovu neopakoval, obsahuje Metropolitní plán jasnou informaci o zastavitelnosti brownfieldů, kde výstavbu podmiňuje plánovací smlouvou s městem či také s městskou částí. Velké pražské brownfieldy, jako jsou Bubny-Zátory, Letňany, Bohdalec Slatiny, Vysočany, Smíchov, jsou v MPP ošetřeny již také dopravně tak, aby budoucí nové čtvrti byly navázány na kolejovou dopravu, tedy metro, vlaky či tramvaj.

Řeší plán ochranu historického charakteru Prahy, aniž by brzdil současnou architekturu?

Plán vymezuje jednotlivé lokality, u kterých stanovuje jejich cílový charakter. Dělí se na ty, které jsou označeny jako stabilizované a tam vychází ze současné podoby čtvrti, a tím podporuje zachování dnešní podoby Prahy tak, jak ji mají lidé rádi. Také ale vymezuje lokality k transformaci nebo rozvoji tam, kde se plánuje rozvoj. V těch místech nastavuje flexibilní regulaci, umožňující realizaci různé architektury a dává větší svobodu architektům vtisknout čtvrti nový ráz.

Občas se stane, že nové projekty nerespektují atmosféru nebo měřítko svých čtvrtí.

Všechny projekty musí respektovat charakter své lokality. Plán reguluje i výšku domů a předepisuje typ struktury. V širším centru je navržena hustá vyšší zástavba, naopak na kraji města jsou navrženy domy v zahradách či v charakteru vesnické struktury. MPP také například chrání vilové zahradní čtvrti, kdy omezuje další parcelování stávajících ploch.

V poslední době se mluví o potřebě výškových budov v Praze. Kde vidíte pro takové stavby prostor?

Plán stanovuje pro každé místo v Praze maximální možnou podlažnost, což je oproti předchozímu plánu novinka. Historicky v desátých letech byla velká veřejná poptávka, aby výšky nových budov podléhaly veřejné diskuzi. Díky tomu je však možné určit řadu míst, kde jsou výškové stavby vhodné, pro budovy o sto metrech výšky byly vybrány mimo jiné lokality Bohdalec, Vysočany, Roztyly nebo Chodov. Na sedmdesát nebo osmdesát metrů dosáhneme například v Bubnech nebo na Nových Dvorech. Starý plán výšky reguloval pouze požadavkem na výškový limit čtyřicet metrů v širším centru města. Dále však byla zaběhnutá praxe zákresů do pohledů z významných pražských míst, které vyžadovala památková péče. Plán tak spíše pojmenovává viditelně situaci, než aby stanovoval nový limit. Mediálně se objevovala kritika MPP ohledně výšek na Pankráci, kde je v MPP explicitně uveden limit sedmdesát metrů. Tento požadavek zde ale mají památkáři roky, proto tam stometrové budovy nerostou ani teď. Nyní se situace pojmenovala a Plán nám dává nástroj o tom diskutovat politicky nejen za zavřenými dveřmi na stavebním úřadě. Osobně bych rád viděl více výškových staveb ve městě, ale bude důležité hlídat jejich kvalitu. Zvažujeme do budoucna na to téma otevřít veřejnou diskuzi, kde umisťovat po Praze další výškové stavby a zda například nepožadovat povinně veřejnou architektonickou soutěž. Mezi připravené projekty investorů nyní patří několik věží ve Vysočanech, například věž Viktoria nebo dvě věže v Butovicích – TopTower a Astral Tower. Další jsou spíše ve fázi ideové přípravy. Aby investor mohl jít případně ještě výše, je potřeba projednat změnu územního plánu.

Co bylo během tvorby plánu nejtěžší – ať už politicky, odborně nebo společensky?

Najít společenskou shodu mezi úplně opačnými zájmy lidí ve městě. Město je ze svého principu prostorový střet mezi různými zájmy: veřejnými, ekonomickými, individuálními. Často je to velmi složité, zejména když se politik místo někoho, kdo tvoří vizi, stává spíše rozhodčím mezi znepřátelenými zájmovými skupinami.

Jsou městské části zapojeny do konkrétní implementace plánu?

Míra projednání územního plánu v našem systému je obrovská. Městské části byly zapojeny už ve třech kolech projednání – 2018 společné jednání, 2022 veřejné projednání, 2025 opakované veřejné projednání. Během toho podaly tisíce zásadních připomínek, kterými jsme se zabývali a nad každou z nich jsme s nimi osobně seděli. Byly to stovky hodin práce, nyní je už potřeba Plán schválit a vydat. Uživatelem Plánu je v našem systému státní správa, neboť Plán vykládá stavební úřad. Ty jsou ale v Praze ve dvaadvaceti městských částech, kterým město poskytuje metodickou pomoc.

Mění se očekávání Pražanů? A dokáže Plán reagovat na nové formy práce, mobility a životního stylu?

Mění a obyvatelé to dávají často ve volbách hlasitě najevo. Zatímco v letech 2010–2020 byla hlavním tématem ochrana hodnot města před novou výstavbou, v posledních letech občané očekávají, že bude zajištěn dostatek bydlení. Plán je bohužel velmi těžkopádný nástroj, ale myslím, že byl od počátku natolik vizionářský, že dokáže skloubit oba pohledy. Zároveň Plán výrazně dereguluje funkční zónování, takže bude umožňovat lépe zareagovat na trendy v práci, službách nebo bydlení.

Jak vidíte budoucnost Prahy v kontextu evropských metropolí? Co by mohla od ostatních měst převzít, a naopak v čem může být inspirací Praha?

Myslím, že Metropolitní plán je v evropském kontextu mimořádné dílo, které jinde nenajdeme. Zejména proto, že jiné evropské metropole mají systém o něco efektivnější. Tamní pravidla je nenutí zpracovat takto podrobný plán a celoměstské plány bývají spíše obecnější městskou koncepcí. Město teprve na základě toho dělá konkrétní rozhodnutí o konkrétních projektech. My musíme vytvořit „dokonalý systém pravidel“, protože pak už je pravomoc samosprávy omezená a rozhoduje o ní „nezávislý stavební úřad“. To nás však dotlačilo technicky i věcně do mimořádně propracovaného a podrobně projednaného díla. Datová základna, kterou Praha o svém území disponuje, je absolutní světová špička, což ukazuje i nedávno přebíraná mezinárodní cena americké softwarové společnosti ESRI. Na ní jsou založeny i pražské Územně analytické podklady. Takto plně digitalizovaný a vymazlený územní plán je tedy skutečný unikát. 

Text: Dana Hradecká

Foto: Ondřej Košík

Mohlo by vás zajímat