Kancelář je zároveň inovativní centrum, je to o kolektivních znalostech, říká Eduard Forejt z Passerinvest Group

Pracovní prostředí se neustále mění a součástí toho je i aktuální rozvoj coworkingu. Ten přitom čím dál více lidí nevnímá jen jako pracovní kancelář, ale i jako prostředí, které je obohacuje po sociální či kulturní stránce. Jak k tomuto trendu přistupují ve společnosti Passerinvest Group? A kde leží budoucnost tohoto fenoménu? Zeptali jsme se Eduarda Forejta, ředitele rozvoje a obchodu.

Co dnes očekávají zaměstnanci a firmy od moderních kanceláří?

Myslím, že se dotvořil trend, respektive dřív to byl trend, teď už je to jako čistá realita, že v kanceláři trávíte tolik času, že od toho chcete něco víc, než kdybyste zůstal na home office. Musí vám nabídnout přidanou hodnotu. Je tam to sociálno, ale kancelář vám musí nabízet jak prostor, tak prostředí tzv. environment, které vám má umožnit, abyste mohl koncentrovaně pracovat, možnost se uvolnit, být s kolegy, být v pracovním týmu. Pracoviště je dnes v podstatě výzkumný ústav.

Kancelář tedy nevnímáte jen jako pracoviště?

Kancelář je pracoviště, ale záleží na tom, co přesně děláte. Je to místo, ve kterém se setkává spousta znalostí. Řekl bych, že ta vědomostní báze socializuje, a to na dálku neuděláte. Ono to je tak, že procházíte kanceláří a ta interakce s lidmi vám vlastně dává podněty. Je to pracoviště, ve kterém vykonáváte nějaký díl práce, ale je to zároveň inovativní centrum. Protože když je vaše práce rutinní, tak ji ve výsledku nahradí robot. To, co firma dnes většinou potřebuje, je, abyste předal specializaci, kterou máte, naředil ji a namíchal, nebo možná smíchal s těmi všemi specializacemi okolo, a pak vám z toho vychází ten top produkt. Je to o kolektivní schopnosti, kolektivní znalosti. To je kancelář.

Jak coworking přijímají firmy? 

Většinou jako příležitost. Má to ale dvě roviny. Jedna je ekonomická, protože coworking vás nenutí do investičních nákladů. Vezmete a pronajmete, já tomu říkám instantní prostory, i když to slovo někdo nemá rád. Pronajmete si tu krásnou hotovou kancelář se vším všudy, i s paní, která vám zajišťuje poštu, a vy se bavíte jenom o svém byznysu. To znamená, že ekonomicky vás to nezatěžuje investičním nákladem.

Jaká je pak ta druhá rovina vnímání coworkingu coby příležitosti?

Druhá část je v tom, jak to firmy přijímají. Když chcete dělat něco jinak, tak i prostředí vaší firmy vás intoxikuje zaběhnutými rytmy jako např., že každý je na svém pracovním místě. A najednou vás z toho někdo vysadí a řekne víš co, pojď chvíli do toho coworku. Jsou tam lidi z úplně jiného světa, je to všehochuť, a vás to vyprovokovává malinko jinak myslet. Ta změna prostředí dělá strašně moc. A při tom všem si kancelář najmete jen na ten čas, který potřebujete. 

Jak široká je škála lidí, kteří coworkingové prostory využívají?

Může to být jednotlivec, který potřebuje začít firmu a nechce přivést potenciálního klienta k sobě do garáže. Potřebuje udělat tu show, ale nemůže si dovolit platit peníze za vybudování svého prostoru. A mohou to být firmy, které si řeknou, že potřebují rok neutrácet peníze za kanceláře, rostou, neví, jak to půjde, vezmou si třicet, padesát, sedmdesát lidí a půjčí si kancelář třeba na rok.

Takže coworking není jenom pro začínající podnikatele a pro malé firmy?

Ne, rozhodně ne. Ale myslím si, že to je takové nejspravedlivější místo, kde začínající firma i velká korporace může sobě jako zaměstnavateli, ale i zaměstnancům, doručit stejnou kvalitu. Například, když k vám přijedou auditoři, tak je posadíte do zasedačky. Ale oni jsou tam zavřeni v prostředí, které na to není uzpůsobené, takže místo toho je lepší dát jim právě takovýto prostor, ve kterém se cítí plnohodnotně. Ale je to i o výkonu, protože když vás zavřu do zasedačky, která není kanceláří, tak ten výkon podle toho vypadá, jste jakoby vyloučený z onoho sociálna.

Mnohé coworkingy jsou dnes určeny pouze pro členy, kteří pak mohou čerpat různé výhody. Jak je to u vás?

My máme hodně aktivit, které organizujeme v celé lokalitě Brumlovka. Coworkingové prostory Fleksi tady doplňují komunitní život, a to v tom smyslu, že vám dávají možnost pracovat z jiného místa. To znamená, že vy si můžete pronajmout to místo na den, půl den, hodinu, jak potřebujete. Zároveň se tyto typy prostoru velmi často používají na krátkodobé akce. Coworkingové centrum té akci dává prostor, ale nikoliv, že by ji zařizoval. A to je právě to krásné, že ve chvíli, kdy komunita žije s nějakým územím a má tam tu alternativu, tak nemusí utíkat třeba do kongresového centra, aby tam udělala např. show pro tančení. Můžou si jí udělat tady. 

Kancelář je inovační centrum

Máte pocit, že coworking je dlouhodobý trend, nebo spíše cesta vývoje kanceláří? 

Geniální otázka. Je to skvělé doplnění pestrosti. Využívání kanceláře jako sdíleného prostoru není vůbec nic nového, jen je to teď hodně natrendované. Naboostovaly to samozřejmě potřeby kolem covidu, potom potřeby související s energetickou krizí a také hledání ekologických řešení. Bavíme se o tom, že servisované prostory se najímaly historicky už v roce 2001, i celé firmy si je najímaly, tedy není to nic nového. Je to přirozený vývoj, lidé potřebují vyšší míru flexibility. 

K čemu tedy bude coworking využíván nejvíce?

Ke krátkodobým požadavkům firem, růstu, či naopak snižování zaměstnanců. Ale standardní kanceláře nenahradí, protože vy v určitý okamžik potřebujete mít to svoje, mít tam trvalé zázemí, a především kulturní prostředí. Každá firma funguje jinak, od úplného punku, to jsou takové ty naházené stoly a bedýnky až po něco velice luxusního. Každá firma má nějakou kulturu. Představte si firmu, která vyrábí oleje pro motorová vozidla, tam jsou to všechno inženýři, technici, okolo bedny a oleje. Ale zároveň budou mít svůj marketingový tým, který tam zase trpí, a ti do coworkingového prostředí rádi půjdou. A teď řeknu tu větu, kterou říkám opakovaně a myslím si, že je důležité, aby zazněla: Ideální prostor je nebezpečný mýtus. Musí být rozmanitý, od open space přes uzavřené kanceláře až do coworkingu.

Za lockdownu a po něm zaznívaly hlasy, že se lidé do kanceláří už nevrátí. Firmy se začaly obávat, že mají příliš velké prostory. Jak to vidíte vy? 

Je to v cyklech. Já jsem to zažil po roce 2008, tehdy se dokonce dělaly testy na trvalé umístnění lidí do home office ve firmách. Určité procento lidí toho je schopno. Vám ale začne chybět to sociálno. Navíc, málokdo z nás má takovou práci, která lze dělat, když kolem vás křičí děti, psi, kočky. Dále na to doma nemáme uzpůsobený prostor a pak, a to lidé z dlouhodobého hlediska podceňují, brutálně prací intoxikujete domácí prostředí.

Co tím myslíte?

Jenom si vezměte, jak deprivujete dítě, na které rodič najednou furt řve, ať mlčí. Druhá část je, že na dálku nelze předávat firemní kulturu. Strašně těžké je to pro nováčky, nastoupím do firmy a moje firma je můj gauč. A vracíme se k tomu, že ta kancelář je inkubátor nových věcí, je to inovační centrum, výzkumák, který má za sebou spoustu rutinérů, kteří do toho musí vstupovat, aby ten produkt, ať už je jako myšlenkový nebo fyzický, fungoval. Takže trvalý přechod na home office je dle mého masově nemožný.

Může to souviset i s klesajícími výkony zaměstnanců?

Firmy začínají nutit lidi zpátky do kanceláří, protože jim utíká efektivita. On to nahlas mnohdy nikdo neřekne, ale třeba IT sektor má problém dostat lidi zpátky do kanceláře. On ho měl už před covidem, to není problém jenom covidu. Otázka je, kde je ekvilibrium, kdy už vám ty lidi v podstatě zblbnou doma dostatečně na to, že už je pak začnete vyřazovat z procesu, že začnou být nadbytečnými. Budou obory, které si to nemůžou dovolit jinak než mít home office trvalý. Potvrzuje se ale, že ekvilibrium je v hybridním modelu. Část doby jsem doma, část v práci. Naprosto to chápu z ekologického hlediska, když někdo jezdí tři hodiny do práce autem.

Jaká je podle vás budoucnost coworkingu?

Coworking jednoznačně bude fungovat dál. A teď se dostanu k ekologii a myslím si, že je to velmi důležité. Například meetingové prostory. S nástupem hybridu víme, že pondělky a pátky nejsou úplně vytížené a vy tak vlastně ten prostor trvale blokujete. Místnost, kterou jste v karbonu vyrobil, vybetonoval, udělal okna, příčky, tak pondělí a pátek není využita. To je špatně, takže si můžu říct, dobře, pro svůj chod potřebuji toto na denní bázi a zbytek si pronajímám minutu od minuty, hodinu od hodiny v nějakém takovém coworkingovém prostoru. Tím vlastně dělám sdílený prostor, který je neuvěřitelně ekologický, protože ona hodnota, ať už je materiální nebo ekonomická, má víc uživatelů a není plonková.

Text: Helena Havranová 

Foto: Ondřej Košík 

Mohlo by vás zajímat