Ze zašlého motelu luxusní klubovna. Designéři stvořili v Austrálii svatyni surfařské nostalgie sedmdesátých let
Namísto buldozerů a unifikovaného designu moderních hotelových rezortů dali přednost recyklaci zapomenuté architektury a odkazu zlaté éry surfingu. George Gorrow, zakladatel módní značky Ksubi, a jeho partnerka Cisco Tschurtschenthaler proměnili zchátralý silniční motel v Crescent Head na butikový koncept Sea Sea Hotel. Vznikl tak jedinečný hybrid mezi plážovým domem a komunitní klubovnou, který chce ukázat, že největší luxus v ubytování nemusí spočívat v pompéznosti a moderních technologiích.
Oblast Crescent Head na východním pobřeží Nového Jižního Walesu platí mezi surfaři za téměř posvátnou destinaci, kde se vlny lámou s dokonalou pravidelností a čas plyne vlastním tempem. Právě zde stál přízemní komplex, který původně sloužil jako běžný motel u cesty a konferenční centrum. Běžná developerská logika by v podobném případě velela parcelu srovnat se zemí a vybudovat moderní, snadno škálovatelný resort. George Gorrow, stojící za studiem Gorrow Design Studio, a jeho manželka Cisco Tschurtschenthaler se však rozhodli jít přesně opačným směrem. Zvolili radikální transformaci původní hmoty a vytvořili prostor, který sám Gorrow popisuje jako novou formu domova připomínající minulost.
Tento přístup pro designéra není neprobádaným územím. Gorrow na sebe v oboru hospitality upozornil už tropicko-brutalistním resortem The Slow v balijském Canggu a své zkušenosti s prací s materiálem a formou, které léta piloval jako spoluzakladatel kultovní australské denimové značky Ksubi, přenesl i do australského projektu. Výsledkem je přímořská svatyně propojující nostalgii sedmdesátkových surfařských komunit se soudobým řemeslem.
Kouzlo architektonických výstředností
Areál o rozloze šesti tisíc metrů čtverečních poskytl tvůrcům neobvykle členitý půdorys. Místo aby architekti odstranili podivnosti původní stavby, učinili z nich hlavní osu nového konceptu. Vitrážová okna, naddimenzované dřevěné krokve, členité sedlové střechy a nízké, horizontálně rozprostřené trakty budov zůstaly zachovány jako svébytné vrstvy historie, které nelze vyrobit na zakázku.
Udržitelnost zde nebyla pouhou nálepkou, ale pragmatickou metodou práce. Maximum původních konstrukcí totiž dostalo druhou šanci. Vybourané staré cihly posloužily k vyzdění nových soukromých zástěn, pěší cesty byly přetrasovány do podoby organických stezek z divoké travertinové dlažby lemované subtilními osvětlovacími sloupky. Aby areál získal intimitu a zároveň neztratil komunitní otevřenost, zasadili autoři přes tři tisíce rostlin. Ty přirozeně cloní pohledy mezi pětadvaceti pokoji, které jsou uspořádány v malých řadových terasách, a rámují průhledy do okolí.
Komunitní klubovna namísto konferenčních sálů
Nejvýraznější funkční proměnou prošlo dřívější konferenční centrum. Prostor, který v minulém století hostil formální setkání, se proměnil v živé srdce hotelu. Takzvaná klubovna v sobě integruje recepci, designový obchod, uměleckou galerii, půjčovnu surfů, koktejlový salonek a restauraci, jejíž terasa se bezprostředně otevírá do uličního parteru.
Důraz na analogový zážitek a kultivaci volného času definuje poslechový bar, do něhož majitelé umístili své vlastní vintage reproduktory Klipsch La Scala. Ty jsou integrovány do nábytkové stěny s rozmanitou kolekcí vinylů. Společenskému prostoru dominuje rozměrný krb obložený překližkou a obklopený hlubokými rohovými pohovkami.
Venkovnímu atriu vládne bazén obložený tyrkysovou mozaikou, doplněný přepadovou hranou z říčních oblázků a výsadbou kaktusů. Zdejší lehátka tvoří specifický dialog s historií; robustní plátno vypletené silným lanem na trubkové konstrukci představuje soudobou interpretaci typického venkovního nábytku ze sedmdesátých let.
Terapie červeným světlem a spánek bez formality
Interiéry pokojů čerpají vizuální podněty ze surfařských chýší, horských loveckých srubů i patiny starých balijských hotelů. Materiálová paleta se záměrně vyhýbá sterilním povrchům. Přiznané hnědé zdivo doplňují odhalené dřevěné trámy, obklady z tmavě mořené borovice a podlahy z betonu tónovaného přírodními pigmenty.
Na projektu vznikla řada autorských spoluprací. Pokoje osvětlují zakázková nástěnná svítidla, která ručně vyřezal sochař Aleph Geddis. Lampy osazené žárovkami pro světelnou terapii červeným spektrem jsou součástí promyšleného spánkového programu určeného pro regeneraci po celém dni stráveném ve vlnách. Přehozy přes postele navrhl korejský umělec Romon K Yang, známý velkoformátovou kaligrafií ručně tištěnou sítotiskem na lněné plátno s bavlnou. Noční stolky jsou vyrobeny z mořené překližky a v jejich těle je ukrytý audio hardware od společnosti Bose.
Nízké podlahové sedací soupravy složené z masivních polštářů pak reflektují majitelovu snahu zbavit pobytový prostor jakékoliv škrobenosti. Nábytek nemá působit jako nedotknutelný exponát v katalogu, ale jako přirozená součást plážového útočiště, kde hosté většinou chodí bosi a povrchy přímo vybízejí k doteku.
