Zakladatelé rodinných podniků předávají kormidlo, jejich potomci však chtějí raději vlastnit než každodenně řídit
Mezigenerační obměna tuzemského byznysu naráží na nečekanou překážku v podobě rozdílných představ rodičů a jejich potomků. V debatě Roundtable na platformě Tvize na toto téma diskutují Zdeněk Mikuláš z advokátní kanceláře Talers, Jan Pavelka, předseda Asociace rodinných firem, Zuzana Carbolová, právnička společnosti Wardens Group, a Martin Hrdlík, partner KPMG Legal.
Útěk z otcových bot
Generace zakladatelů, která budovala své podniky od devadesátých let, se často potýká s nezájmem dětí o každodenní exekutivní řízení. Potomci totiž viděli obrovské oběti, které jejich rodiče byznysu přinesli, a raději volí roli pasivních vlastníků. Klíčem k řešení je oddělení role manažera od role majitele. Správu podniku lze svěřit profesionálnímu vedení, zatímco rodina si uchová kontrolu nad majetkem.
Nástroje pro zachování stability
Pro úspěšný přechod slouží propracované struktury, jako jsou svěřenské fondy nebo rodinné holdingy. Ty fungují jako pomyslné trezory, které chrání majetek před rozdrobením a zajišťují spravedlivé rozdělení benefitů. Velmi efektivní je také sepisování rodinných ústav a zřizování rodinných rad, které pomáhají včas vyjasnit očekávání všech členů a eliminovat případná vnitřní pnutí.
Zdroj: Tvize
