Čína za plážemi. Na Hainanu se architektura potkává s tropickou divočinou
Čínský ostrov Hainan v posledních letech intenzivně usiluje o přízeň cestovatelů z Asie i Evropy a úspěšně se mu daří získat své místo na globálních turistických mapách. I pokud nejste milovníci uniformních rezortů, turistických klišé a hlučných zábavních center, ostrov vás může mile překvapit. Tato nejjižnější čínská provincie totiž prochází fascinující proměnou v odvážné investiční centrum pod širým nebem. Je místem, kde vedle sebe koexistují futuristické vize, špičkové inženýrství a staleté přírodní zákony, a kde architekti divokou krajinu nespoutávají do betonu, ale snaží se ji maximálně zachovat.
Hned po příletu návštěvníky zasáhne ostrý kontrast rušné, pulzující dopravy a všudypřítomných mrakodrapů, které kolem rostou ve strhujícím tempu. Mimo města, rezorty a vyšlapané turistické trasy se ale ostrov odhaluje v úplně jiném světle. Je to dynamický prostor plný kontrastů, kde lidský přístup na jedné straně překvapuje svou odvahou a inovativními technologiemi, aby na té druhé pokorně ustoupil přírodě. Cestování po ostrově tak dostává nový, hlubší rozměr: Místo pasivního sbírání vizuálních vjemů nabízí dialog mezi lidskou ambicí a tropickým ekosystémem.
Lekce z přežití v mangrovových lesích
Skutečná místa klidu a relaxace se na Hainanu nenacházejí v klimatizovaných halách hotelů, ale tam, kde se slaná mořská voda míchá se sladkou. Mangrovové porosty, které po staletí fungovaly jako přirozený štít ostrova před tajfuny a erozí, se staly jedním z hlavních témat moderních krajinných zásahů. Mezinárodně oceněný projekt Sanya Mangrove Park na jihu ostrova ukazuje, jak lze vrátit divokou přírodní sílu zpět do organismu rostoucího města. Architekti se ujali dříve degradovaných, zanedbaných městských parcel a proměnili je v pulzující, živý ekosystém. Tento zelený koridor dnes plní zásadní funkci biologického filtru, který čistí vodu, reguluje mikroklima a dýchá spolu s městem. Autoři projektu vsadili na subtilní, citlivě trasovanou síť vyvýšených dřevěných a kovových lávek. Výsledkem je prostor, kterým návštěvník neprochází jako nezvaný host, ale jako tichý, ukázněný pozorovatel. Chodníky vedou těsně nad hladinou a mezi korunami stromů, což umožňuje sledovat proměny krajiny během dne bez toho, aby byla rušena hnízdiště ptáků nebo citlivé kořenové systémy, které drží pobřežní půdu pohromadě. Procházka tímto parkem za ranního rozbřesku, kdy se nad labyrintem kořenů vznáší lehká mlha, patří k nejintenzivnějším přírodním zážitkům na jihu ostrova.
Na severu ostrova, v chráněné mangrovoé rezervaci Dongzhai, dostal od architektů tento ekologický přístup naopak vertikální osu. Uprostřed spletitých, do sebe zaklesnutých kořenů mangrovníků, vyrostla vyhlídková věž Lunar Tower. Tato stavba představuje čistou, organicky tvarovanou konstrukci, která slouží nejen vědcům monitorujícím stav zdejší biosféry, ale také lidem hledajícím únik před městským shonem. Lunar Tower se však snaží reagovat na okolní prostředí citlivě. Její základy minimálně zatěžují citlivé bahnité podloží a celá silueta se přirozeně integruje do horizontu. Výstup na věž nabízí návštěvníkům úchvatné pohledy na nekonečné zelené plochy mizící v oceánu.
Šestnáct zastavení na pobřeží Haikou
Hlavní město provincie Haikou zvolilo zcela jinou, kulturně orientovanou strategii. Městské nábřeží se zde mění v otevřenou galerii světového designu pod širým nebem díky ambicióznímu projektu šestnácti pobřežních pavilonů. Tento rozsáhlý urbanistický plán, zahrnující již realizované i teprve plánované stavby, si klade za cíl vrátit lidem veřejný prostor na rozhraní města a moře prostřednictvím světové architektury. K návrhům těchto objektů byla přizvána nejzvučnější jména současné scény, včetně vizionářů jako Sou Fujimoto nebo Bjarke Ingels. Každý pavilon byl svěřen jinému autorskému týmu a každý z nich funguje jako autonomní experiment testující vztah mezi architektonickou formou, lidským měřítkem a otevřeným horizontem. Cestovat po této pobřežní linii znamená objevovat jedno architektonické překvapení za druhým.
Vizuálním i filozofickým středobodem této trasy je knihovna Wormhole library, pod kterou je podepsáno architektonické studio MAD Architects. Budova z litého bílého betonu působí na nábřeží jako hladká, organická skulptura, kterou na břeh vyplavil oceán a kterou čas zformoval do dokonalých křivek. Naprostá absence ostrých hran, plynule zakřivené linie a velké kruhové výřezy, kterými dovnitř proudí denní světlo a svěží mořský vzduch, zde stírají tradiční hranici mezi interiérem a exteriérem. Uvnitř budovy se nachází čítárna, kavárna a veřejná knihovna, přičemž okenní otvory jsou strategicky umístěny tak, aby sedícím čtenářům nabízely zarámované pohledy na mořskou hladinu a západ slunce. Wormhole library nechce být jen obyčejnou knihovnou, ale místem, kde se architektura stává fyzickým a smyslovým zážitkem. Pro návštěvníky je ideálním úkrytem před poledním tropickým žárem, kde se listování knihou mísí se zvukem příboje.
Spirála vědy a digitální plátno
Technologický optimismus a inovační ambice ostrova nejlépe zhmotňuje projekt Hainan Science Museum, za kterým také stojí studio MAD Architects. Tato budova, která na první pohled upoutá svou dynamickou a nekompromisní siluetou, se inspirovala konceptem neustálého pohybu, evoluce a technologického pokroku. Její futuristická fasáda, vyrobená z pokročilých kompozitních materiálů, je navržena tak, aby inteligentně reagovala na náročné tropické klima ostrova. Systém stínění a proudění vzduchu optimalizuje vnitřní mikroklima a výrazně snižuje energetickou náročnost celé stavby, což z ní činí příklad udržitelné architektury velkého měřítka.
Interiér vědeckého muzea je koncipován jako plynulá, vzhůru stoupající spirála. Tento architektonický koncept záměrně vede návštěvníka na cestu časem – od nejstarší historie naší planety a hlubokých struktur přírody až po nejvyšší patra věnovaná umělé inteligenci, robotice a ambiciózním vesmírným programům. Na ostrově, který se v posledních letech mění v zónu volného obchodu a strategický technologický hub, je toto muzeum víc než jen budovou s expozicemi. Představuje architektonický manifest budoucího směřování celé provincie, kde se forma stává obsahem a kde samotná konstrukční řešení názorně demonstrují vědecké a fyzikální principy prezentované uvnitř. Cesta tímto interiérem připomíná spíše procházku scifi filmem než klasickou muzejní prohlídku.
Pravým opakem této organické a vědecké citlivosti je Phoenix Island, situovaný v zátoce turistického centra Sanya. Tento umělý ostrov, spojený s pevninou elegantním, několik set metrů dlouhým mostem, je ukázkou stoprocentní inženýrské smělosti a touhy člověka přepsat geografickou mapu. Soubor futuristických mrakodrapů svým eliptickým tvarem připomíná obří lodní plachty napnuté do větru nebo mořské oblázky, které po tisíciletí vyhlazoval příliv. Architektonický význam ostrova se však plně projevuje až po západu slunce. Fasády všech budov jsou totiž protkány sofistikovanými LED systémy, které s příchodem noci proměňují celou architekturu v gigantické, synchronizované digitální plátno.
Příliv, odliv a ticho v Riyue Bay
Pokud sever a jih ostrova charakterizují pokročilé technologie, miliardové investice a architektura velkých gest, Riyue Bay nabízí návštěvníkům zcela jiný, osvobozující rytmus. Tato polozapomenutá zátoka se stala novým epicentrem asijské surfové komunity, která svůj každodenní život neřídí otevíracími dobami institucí, ale přísnými tabulkami přílivů, odlivů a směru větru. Kromě rozlehlých pláží a hustých lesů se zde nachází jen pár rezidenčních areálů s golfovými hřišti a menší hotely. A pro ty, kteří to se surfováním myslí opravdu vážně, také nově postavený sportovní areál Riyue Bay Surf Resort, který patří mezi nejmodernější svého druhu na světě. Sklo, ocel, litý beton a velkolepé mrakodrapy tady zatím nenajdete.
