Omán pod stanem láká do divokých kaňonů i na opuštěné pláže
Zatímco geopolitické napětí přimělo řadu turistů odložit plány na exotickou dovolenou, my jsme se rozhodli prozkoumat Omán v jeho nejčistší podobě. Bez davů, s minimálními náklady a s naprostým pocitem bezpečí. Vydejte se s námi na cestu divokým Arabským poloostrovem, kde jsme spali na opuštěných plážích, plavali v jeskynních podzemních řekách a objevovali svět, kde dobrodružství začíná tam, kde končí asfalt.
Ještě před pár týdny byl Omán jednou z nejrychleji rostoucích exotických destinací pro evropské cestovatele. Pak přišlo vyostření konfliktu mezi Íránem a Izraelem a mnoho turistů své cesty odložilo. Paradoxně právě tehdy se Omán ukázal jako jedno z nejzajímavějších míst pro ty, kteří chtěli zažít autentický Arabský poloostrov bez davů.
Situace sice byla komplikovanější z pohledu leteckého spojení a museli jsme počítat s nejistotou letových tras nebo změnami spojů, na místě však panovala úplně jiná realita. Omán působil naprosto klidně, bezpečně a přátelsky. Silnice fungovaly, hotely byly otevřené, místní lidé usměvaví a turisté téměř nikde. A právě to dávalo celé naší cestě zvláštní atmosféru. Na plážích jsme bývali sami, v kaňonech jsme nepotkali téměř nikoho a ceny šly výrazně dolů. Základní potraviny byly o něco levnější než v Česku a například kilo manga jsme pořídili za necelých 50 korun. Benzín vycházel na 12 korun za litr a jednoduchou večeři i s fresh džusem jsme pořídili pod stovku. Omán rozhodně nebyl tak drahý, jak si mnoho lidí myslí.
Je to země nabízející neuvěřitelně pestrou kombinaci hor, pouští, wádí, moře i tradiční arabské kultury. Během jediného týdne jsme mohli ráno plavat se želvami v Indickém oceánu, odpoledne skákat do horských jezírek a večer stanovat na opuštěné pláži pod hvězdami.
Pláže v okolí Muscatu a wádí, kde člověk potká málokoho
Po ranním příletu do Muscatu jsme vyrazili na městskou pláž. Bylo šest hodin ráno a pobřeží již žilo. Místní lidé běhali, cvičili a koupali se v moři, aby stihli ještě před nástupem největšího vedra. Poté už jsme zamířili na první „divoké“ pláže jižně od Muscatu. V oblasti Bandar Khayran jsme pozorovali na moři prohánějící se čluny a vodní skútry, o pár kilometrů dál u Sifahu jsme vyzkoušeli schopnosti naší čtyřkolky v dunách a poprvé sledovali želvy přímo z pláže. Večer jsme usínali ve stanu na White Sand Beach poblíž městečka Fins.
Druhý den ráno začal koupáním se želvami a pokračoval do přírodní rezervace Bimmah Sinkhole. Obří kráter s mořskou vodou uprostřed suché pevniny bývá často přeplněný turisty, v osm hodin ráno jsme tu byli ale téměř sami. Vychutnávali jsme si tyrkysovou vodu, rybičky nám okusovaly kůži a panoval tu absolutní klid. Vstupné se neplatilo a u brány bylo možné si načepovat pitnou vodu zdarma.
O pár desítek kilometrů dál nás čekalo jedno z největších dobrodružství cesty — Wadi Shab. Auto jsme nechali pod mostem a za jeden rijál (necelých 60 korun) nás převozník lodí dopravil na druhý břeh. Nejprve nás provázelo vedro, kameny a minimum vody, ale po chvíli jsme již spatřili první jezírka. Přeskakovali jsme balvany a plavali úzkými průchody mezi skalami. Místy byla soutěska tak úzká, že jsme museli jít téměř pod hladinu. Pak jsme ale přišli na trik — plavat na zádech jen s obličejem nad vodou — a vpluli jsme do jeskyně s vodopádem.
Nejvýchodnější bod Arábie a želví pláže
Na nejvýchodnějším cípu Arabského poloostrova se střetává Ománské moře s Indickým oceánem, kam v noci připlouvají želvy klást vejce. Přes den tu ale nebyl téměř nikdo.
Zkusili jsme projet pláž čtyřkolkou, ale zapadli jsme. Zachránil nás místní rybář, který nás vytáhl lanem, a navíc poradil, kde nejlépe stanovat, abychom nerušili želvy ani ranní rybáře. Přesně takový byl Omán — země, kde si lidé stále navzájem pomáhají.
Cestou na jih jsme se zastavili na čerstvého tuňáka a makrelu (king fish) a pokračovali směrem k Al Ashkarah, kam jsme se vydali za surfováním. Vlny sice přicházely, ale půjčovny prken jsme nikde nenašli. Zato jsme měli několik kilometrů pláže sami pro sebe. Bohužel jsme tam narazili i na jednu z odvrácených tváří Ománu — odpadky. Především mimo turistická centra byla i ta nejhezčí místa doslova zapadaná plastem.
Wadi Bani Khalid: kaňon jako z filmu
Další ráno jsme vyrazili do Wadi Bani Khalid. U vstupu sice vznikalo obrovské turistické centrum, ale návštěvníci nikde. Kaňon nabízel dvě možnosti, pohodlný chodník, nebo cestu přímo vodou. Zvolili jsme druhou variantu.
Řetězy zavěšené na skalách nejprve vypadaly jako atrakce pro skákání do vody, později jsme pochopili, že slouží i jako pomoc pro neplavce. Na konci soutěsky zmizela voda a pokračovali jsme k jeskyni. Čelovka byla nutností, dala se však půjčit za jeden rijál přímo u vstupu. Jeskynní chodby byly překvapivě dlouhé a zvuk podzemní řeky působil až děsivě.
Šnorchlování s želvami a sestřelený dron
Jedním z vrcholů cesty se pro nás staly Daymaniyat Islands. Za přibližně 1200 korun na osobu jsme vyrazili rychločlunem na otevřené moře. První zastávce se přezdívalo „želví ráj“, a to oprávněně. Ve vodě plavaly desítky želv, které kolem nás doslova kroužily. Kvůli kladení vajec byl vstup na ostrovy zakázaný, to nám ale vůbec nevadilo, protože podmořský svět byl fascinující i bez toho.
Nečekaně se na tomto místě připomněla napjatá geopolitická situace. I přes povolení k letu policie sestřelila náš dron, který skončil někde na dně moře. Úřady byly kvůli tehdejšímu konfliktu s Íránem mimořádně citlivé na jakékoliv létání poblíž pobřeží a vojenských oblastí. Pokud do Ománu vyrážíte s dronem, počítejte tedy s tím, že pravidla se mohou měnit doslova ze dne na den.
Balkonová procházka nad jedním z nejhlubších kaňonů světa
Z pobřeží jsme se přesunuli do hor k městu Nizwa do oblasti Jebel Shams. Naším cílem byla stezka Balcony Walk. Vstávali jsme v pět ráno a s východem slunce vyrazili na cestu. Stezka vedla po úzké hraně vysoko nad srázy. Míjeli jsme staré kamenné domky, bizarní železné kadibudky i vrak auta, který kdysi spadl ze srázu neopatrnému turistovi. Nakonec jsme našli nenápadnou odbočku ke skrytému horskému jezírku. Ledová voda po dnech ve čtyřicetistupňových vedrech působila jako balzám na duši.
Offroad Omán
Omán se ukázal jako ráj pro milovníky roadtripů. Často stačilo odbočit z hlavní silnice a během pár minut jsme se ocitli v naprosto jiném světě
Při návratu z hor jsme zvolili „nejkratší trasu“ a navigace nás poslala do několikakilometrového offroadu koryty řek a kamenitými serpentinami. Čtrnáct kilometrů jsme jeli téměř hodinu a bez terénního auta bychom skončili hned po první zatáčce. A právě v tom spočívalo kouzlo Ománu — dobrodružství začínalo často tam, kde končil asfalt.
Vůně Ománu
Poslední dny jsme strávili opět u moře. Teplota ukázala nad 40 stupňů, a tak jsme se po koupání schovávali do stínu stanu, pozorovali hejna rybiček a večer na pláži sledovali světélkující plankton.
Na konci cesty jsme ještě stihli tradiční tržiště v Muscatu, nakoupili karak chai, koření na biryani a nechali si namíchat parfémovaný olej ze santalového dřeva. Nad přístavem svítila nasvícená portugalská pevnost a my jsme se loučili s Ománem s pocitem, že pro jeho poznání byla právě tato doba tou nejlepší.
