AML chybí celospolečenská osvěta. Praní peněz je jednodušší přes transakce mimo realitní kanceláře
Problematika praní špinavých peněz skrze tuzemský realitní trh vyžaduje hlubší odbornou debatu i systémové změny. Na aktuální stav a nezbytné kroky pro zlepšení situace nahlíží Marie Ratajová ze společnosti ABES, Michal Pazdera z realitní sítě Justo, Jan Borůvka z Asociace realitních kanceláří ČR a Michal Švub z Igluu.com.
Realitní kanceláře v první linii boje s kriminalitou
Současný systém boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, známý pod zkratkou AML, se v realitním sektoru opírá zejména o aktivitu makléřů a realitních kanceláří. Tyto subjekty fungují jako klíčový kontrolní bod, který má za úkol identifikovat podezřelé transakce a prověřovat klienty. Odborníci se shodují, že v tomto ohledu stále absentuje širší celospolečenská osvěta, což zbytečně zvyšuje tlak právě na realitní profesionály. Ti se musí orientovat v komplexní legislativě, archivovat zákonem vyžadované údaje o klientech a zároveň dodržovat přísná pravidla vnitřních zásad.
Práce s citlivými daty však naráží na limity, neboť firmy musí pečlivě balancovat mezi povinnou identifikací a ochranou soukromí. Jako zásadní technologické a procesní vylepšení se jeví plošné zavedení bankovní identity, která by proces ověřování osob výrazně zpřehlednila a zefektivnila. Dnešní praxe, kdy realitní kanceláře suplují roli státních kontrolních orgánů, vyvolává otázky o efektivitě takového nastavení.
Rizika mimo oficiální realitní transakce
Analýza trhu ukazuje, že realitní kanceláře nejsou jediným, a pravděpodobně ani nejvíce zneužívaným kanálem pro nelegální finanční operace. Mnohem vyšší riziko představují přímé transakce, které probíhají mimo zavedené realitní kanceláře a mimo jejich kontrolní mechanismy. Právě zde, kde chybí standardizovaný dohled profesionálů, dochází k vytváření prostoru pro snadnější manipulaci s finančními prostředky nejasného původu.
Systém vnitřních zásad, který mají firmy povinně nastavený, sice funguje jako prevence uvnitř kanceláří, avšak nedokáže pokrýt transakce realizované mimo realitní trh. Celá problematika tak vyžaduje aktivnější přístup státu, který by měl poskytnout metodickou podporu a vytvořit prostředí, v němž bude identifikace rizikových operací standardem pro všechny zúčastněné strany. Bez úzké spolupráce mezi komerční sférou a dozorovými orgány zůstane ochrana trhu před zneužitím pouze částečná a obtížně vymahatelná.
Zdroj: Tvize
