Ranní káva nad městem. Vodárenské věži v srdci Utrechtu vdechli architekti nový život

Druhý život technické památky

Vodárenské věže patří k architektuře, kterou často míjíme bez povšimnutí. Jsou funkční, robustní a většinou uzavřené samy do sebe. Ta na ulici Amsterdamsestraatweg v Utrechtu však dnes přitahuje pozornost nejen svou siluetou, ale především novým obsahem. Stavba z devatenáctého století, zapsaná jako národní památka, byla po letech chátrání zachráněna a přetvořena v neobvyklý obytný dům. Za proměnou stojí nizozemské studio Zecc Architecten, které se dlouhodobě věnuje konverzím historických a industriálních staveb. Jejich přístup je patrný i zde: zachovat charakter místa, přiznat historii a zároveň vytvořit plnohodnotné současné bydlení.

Architektura, která využívá výšku

Základní myšlenka projektu vychází z jednoduchého faktu – věž je vysoká a válcová. Místo boje s tímto tvarem jej architekti přijali jako hlavní přednost. Díky tomu mohl vzniknout dům, který nabízí výhledy na město v plném 360 ti stupňovém rozsahu a pracuje s vertikálním pohybem jako s architektonickým zážitkem. Celkem se ve věži nacházejí čtyři obytné jednotky. Každá z nich má jiný charakter, jinou atmosféru a jiný vztah k okolnímu městu.

Veřejný parter: kavárna jako přirozená součást čtvrti

Přízemí věže nepatří obyvatelům, ale veřejnosti. Kavárna zde funguje jako přirozený most mezi historickou stavbou a každodenním životem ulice. Vstupuje se do ní přes velké dřevěné dveře, které vedou mezi výtahem a točitým schodištěm. Už tady je jasné, že věž není jen statickým objektem, ale místem pohybu. Pro lepší propojení s okolím vznikl také zadní vstup a do silných zdí byly vloženy úzké okenní otvory, které přivádějí denní světlo tam, kde dříve panovalo šero.

Tři malé byty, chytré dispozice

Nad kavárnou se nacházejí tři ateliérové byty určené pro jednotlivce nebo páry. Jejich dispozice jsou kompaktní, ale promyšlené do posledního detailu. Každý byt obsahuje kuchyňský kout, koupelnu a otevřený obytný prostor, nad kterým se nachází spací galerie. Galerie opticky zvětšuje prostor a zároveň umožňuje oddělit denní a noční část bytu bez nutnosti příček. Díky výtahu jsou byty snadno přístupné, a i přes omezenou plochu působí svěže a vzdušně.

Vrchol věže jako samostatný dům

Skutečným srdcem projektu je nejvyšší část věže. Na místě bývalé vodní nádrže vznikl velkorysý byt o rozloze přibližně čtyři sta metrů čtverečních rozložený do šesti úrovní. Už vstupní hala ve čtvrtém patře naznačuje, že se nejedná o běžné bydlení – strop má vypouklý tvar vytvořený z původní rezavějící kovové konstrukce nádrže. Tento industriální prvek zůstal přiznaný a stal se výrazným architektonickým motivem. Odtud se obyvatelé vydávají na „cestu vzhůru“, která je zároveň cestou proměny prostoru.

Od intimity ke světlu

Dispozice velkého bytu je navržena jako postupná gradace. Nižší podlaží slouží soukromějším funkcím – nachází se zde pokoje pro hosty, relaxační zóna, úložné prostory i tmavší místnost určená pro domácí kino nebo společenské události. S každým dalším patrem se prostor otevírá, přibývá světla a výhledů. Kuchyně a ložnice jsou orientovány tak, aby nabízely klid i kontakt s okolím. Vrcholem je obytný prostor pod kuželovou střechou věže, odkud se město rozprostírá jako na dlani.

Lodžie vyřezaná do historie

Jedním z nejpůsobivějších detailů celého domu je lodžie v hlavní ložnici. Architekti zde doslova vyřízli část masivního pláště věže a vytvořili chráněný venkovní prostor. Lodžie je přístupná přes posuvné skleněné dveře a rámují ji původní kovové okenní pásy, které zůstaly zachovány jako odkaz na původní fasádu. Výsledkem je místo, které nabízí soukromí, výhled i silný kontakt s historií stavby.

Dialog starého a nového

Interiér je postaven na kontrastech. Hrubé cihlové zdivo, patinovaný kov a stopy času stojí proti novým minimalistickým vloženým prvkům. Bílé stěny, jednoduché linie a subtilní černé rámy oken nechávají vyniknout tvaru věže i světlu, které do interiéru proudí shora i z úzkých bočních oken. Architekti se vyhnuli zbytečné dekorativnosti. Místo toho nechali promlouvat samotnou stavbu a její proporce.