Češi milují reality, ale zdravé rodinné portfolio vyžaduje sílu kapitálových trhů
Tuzemští investoři nedají dopustit na cihlu. Nemovitosti pro ně představují hmatatelnou jistotu, do které směřují velkou část volných prostředků. V expertní diskuzi Roundtable na platformě Tvize, se však přední odborníci shodli, že pro dlouhodobé zachování rodinného bohatství je klíčová diverzifikace. Většina majetku by ideálně měla směřovat na regulované kapitálové trhy.
Emoce versus racionální strategie
Česká touha po vlastnictví často pramení z emocí, což potvrzuje i Ondřej Jaroš, jednatel Jaroš & Partners Real Estate, podle kterého tuzemští investoři směřují do realit až osmdesát procent svých volných prostředků na úkor méně populárního nájemního bydlení. U komplexní správy rodinného majetku však musí jít pocity stranou a nastoupit racionalita. Pavel Kolář, řídící partner Multi Family Office, proto doporučuje omezit podíl nemovitostí ve velkých portfoliích na patnáct až dvacet procent. Hlavní část bohatství by měla mít zcela jinou adresu. Zdeněk Mikuláš, partner butikové poradenské skupiny Talers a Cimpel & Mikuláš Family Office, dodává, že pro zdravou diverzifikaci a stabilní zhodnocení je nutné nechat přibližně šedesát procent majetku pracovat na kapitálových trzích.
Kdy nastupuje Family office?
Profesionální správa dává podle diskutujících finanční smysl od majetku v hodnotě kolem 200 milionů korun. U single family office, který pracuje výhradně pro jednu rodinu, se hranice posouvá nad miliardu. Experti zde fungují jako nezávislí poradci, takzvaní rodinní tajemníci. Pomáhají rodinám nastavit pravidla, do čeho investovat a jak efektivně delegovat správu, aby se byznys nezhroutil pod tlakem vnitřních neshod.
Boom zahraničních nemovitostí a nová generace
V posledním období roste zájem o nákupy nemovitostí v cizině. Podle Ondřeje Jaroše táhne zejména Dubaj a Španělsko. Motivem bývá nejen touha po moři, ale i teritoriální diverzifikace kvůli geopolitické situaci. Pro rodinné klany navíc reality slouží jako ideální trenažér. Zakladatelé firem na nich často testují podnikatelské schopnosti druhé generace, než jim svěří kontrolu nad hlavním výrobním podnikem.
