Architekti z Herzog & de Meuron si postavili centrálu, kterou lze v budoucnu rozebrat
Když světoznámé architektonické ateliéry navrhují sídla pro velké korporace, často vznikají opulentní skleněné monumenty. Když ale dojde na stavbu vlastního zázemí, parametry se mění. Švýcarské studio Herzog & de Meuron dokončilo v Basileji projekt Mailand-Strasse, novou trvalou základnu pro své vlastní týmy. Namísto nablýskaného vizuálního pomníku zde architekti vsadili na udržitelný, nízkoemisní vertikální kampus, který odhaluje samotnou podstatu stavebních materiálů a citlivě navazuje na průmyslovou historii okolní čtvrti.
Vertikální kampus v bývalé industriální zóně
Nová centrála o celkové rozloze 7 259 m2 vyrostla v basilejské čtvrti Dreispitz. Tato původně průmyslová oblast prochází rozsáhlou transformací na základě dlouhodobého masterplanu s názvem Vision Dreispitz, který navrhlo právě studio Herzog & de Meuron. Dokončení budovy Mailand-Strasse představuje klíčový milník v této urbanistické proměně, kdy se dříve uzavřené logistické areály propojují s moderním městským životem a kreativním průmyslem. Nové sídlo poskytuje zázemí pro více než 300 zaměstnanců. Doplňuje tak stávající infrastrukturu firmy, do níž patří i dlouhodobě fungující Rheinschanze Campus, jenž zůstává i nadále v provozu. Architektonický koncept Mailand-Strasse je záměrně koncipován jako vertikální kampus. Hlavním cílem bylo vytvořit prostředí, které zboří tradiční korporátní bariéry a podpoří přirozenou interakci mezi lidmi.
Když struktura diktuje formu
Budova vyplňuje celou plochu specifického trojúhelníkového pozemku. Kvůli tomuto půdorysu vzniklo na severní straně objektu stupňovité uspořádání zkosených balkonů, přičemž se jednotlivá podlaží postupně zužují až do ostrého hrotu připomínajícího lodní příď. Srdcem celé sedmipodlažní stavby je centrální schodiště, které fyzicky i vizuálně všechna patra propojuje. Vnitřní program zahrnuje nejen samotné pracovní prostory, ale také jídelnu, rozsáhlou knihovnu materiálů a zasedací místnost na samém vrcholu budovy, kterou lemuje střešní terasa s panoramatickým výhledem. Specifickým znakem projektu je potlačení formálních architektonických gest ve prospěch funkčnosti a regulací. Konstrukční řešení budovy tvoří dřevěný rám usazený kolem betonových jader. Architekti se rozhodli pro radikální otevřenost. V interiéru zůstaly veškeré nosné konstrukce z pohledového betonu a dřeva kompletně přiznané. Stejně tak nejsou zakryty ani technické rozvody, vzduchotechnická potrubí nebo kabelové trasy. Vnější fasádu tvoří pásy z vlnitého plechu, které oddělují velkoformátová okna, terasy a balkony. Ochrana před sluncem a přehříváním interiéru je vyřešena pomocí zatahovacích markýz a žaluzií. Výsledný vizuální charakter budovy tak citlivě navazuje na okolní logistické areály a infrastrukturu basilejského předměstí.
Architektura jako město bez hranic
Vnitřní uspořádání Mailand-Strasse záměrně odmítá rozdělení podle jednotlivých profesí nebo oddělení. V prostorech se potkávají komunikační specialisté, obchodní oddělení, právníci, lidské zdroje, modelářské dílny i samotné architektonické týmy. Dvoupodlažní atria obložená dřevem, otevřená schodiště a navazující terasy nutí obyvatele domu k pohybu a setkáním. Celý objekt funguje spíše jako živé město než rigidní administrativní centrum. Tento přístup vytváří z budovy jakési skladiště či repozitář materiálů. Aditivní logika konstrukce, kdy jsou jednotlivé prvky jasně oddělené a přiznané, má navíc hlubší technologický význam. Umožňuje totiž, aby se jednotlivé části budovy v průběhu času proměňovaly, adaptovaly na nové potřeby, nebo se v budoucnu dokonce daly snadno rozebrat a recyklovat.
Kontinuita a širší kontext basilejské tvorby
Projekt Mailand-Strasse logicky zapadá do širšího kontextu nedávných realizací studia Herzog & de Meuron v jejich domovské Basileji i mimo ni. Nedaleko odtud, severněji v rámci města, architekti dokončili výškové laboratorní budovy pro farmaceutickou společnost Roche. Tento tamní komplex čerpal inspiraci z historické administrativní budovy ze třicátých let dvacátého století, kterou původně navrhl architekt Otto R. Salvisberg. Mimo městské projekty pak studio v nedávné době realizovalo například transformaci horské anténní věže Titlis Tower na ikonickou skulpturu a vyhlídkový bod. Nové basilejské sídlo ukazuje směr, kterým se ubírá moderní pracovní prostředí, a naznačuje, že největší luxus v architektuře nemusí spočívat v drahých materiálech nebo extravagantních tvarech.
Zdroj: Herzog & de Meuron
