Anna Marešová je designérka, kterou celosvětově proslavily její intimní pomůcky. Vibrátor Whoop.de.doo získal v kategorii produktový design prestižní ocenění Red Dot Award, venušiny kuličky zase Národní cenu za design. Má toho za sebou ale mnohem více. Cenu German Design Award dostala za svůj designový tuning ikonické tramvaje T3 na T3 Coupé. Aktuálně je ve výrobě její další jedinečný návrh, který se zcela jistě stane výraznou atrakcí Prahy a vyloudí mnoho úsměvů u dětí i dospělých. Tím je nová lanovka na Petřín.

Jak se zrodila myšlenka dát petřínským lanovkám koketní rozměr?

V zadání soutěže bylo dostat do návrhu i emoci, která je spojená s Petřínem. Co jsme v žádném případě nechtěli, bylo, aby ta emoce ovlivnila design celého vozu a zároveň jsme nechtěli přidávat další prvky či světla. Vozy se během jízdy v jednom místě potkávají a zpomalí a jsou k sobě téměř na dotek, a tak nás napadlo, že by byla vtipná interakce mezi nimi. A tak vždy jeden vůz před tímto místem na ten druhý mrkne a ten zčervená. Také bylo důležité myslet na to, aby toto bylo možné „zažít“ i ve voze plném lidí. A zčervenání vidíte i zvenku, dokonce i z Nebozízku. Zároveň nikdy nebudete dopředu vědět, který vůz bude mrkat a který se bude červenat. Takže nebudete vědět, zda jste ten, co se zamiluje, nebo obráceně.

Nebála jste se, že ten nápad bude pro městské úředníky příliš extravagantní?

Spíš jsem si říkala, že bude moc konzervativní. Stojím v designu nohama na zemi a na extravagance a trendy mě moc neužije. Jak říkám, dobrý design je často ten, kterého si ani nevšimnete, „jen“ je vám v něm dobře.

Máte za sebou už úpravu kultovní tramvaje T3 na kupé. Má nějaké jiné město něco podobného?

V německých městech mají různé vyhlídkové tramvaje, ale spíš jsou to takové barevné atrakce. Takovouto vintage designovou jsem nikde neviděla.

Co vás jako designérku nejvíc trápí / irituje, když se procházíte po městě?

Chodníky. Myslím, že by se dala k pražské kostce a zalátanému asfaltu přidat ještě jedna udržitelná varianta – větší dlažba. Obecně nemám ráda vizuální smog.

Před časem jste v Ústí nad Labem zaujala svým „instantním trávníkem“. Povězte nám o tomto projektu.

No, to už je hezkých pár let. S Klárou Jakubovou, kamarádkou, režisérkou a kolegyní, tenkrát spolužačkou, jsme chtěly upozornit, že na nově zrekonstruovaném náměstí nějak zapomněli přidat i kus parku. A také jsme testovali kolemjdoucí, jak reagují na trávník, kde na něj nejsou zvyklí. Často jej obcházeli. Ale nejlíp reagovaly děti. Vždycky přiběhly a začaly se po něm válet a běhat. Vznikl z toho krátký dokument.

Lidé si vás nejvíce spojují s intimními pomůckami pro ženy. Není to někdy při zakázkách nebo výběrových řízeních na překážku?

Asi by bylo, kdybych si za projektem nestála. Naopak pro mě osobně a hlavně profesně to je velký přínos. Například, co se týče výrobního procesu, který jsem si v tomto případě skutečně vydupala ze země. Vím, jak vyvinout a vyrobit produkt, co to obnáší, na co si dát pozor a také jsem se naučila, jak při výrobě hospodařit.

Jak si stojí český design v porovnání se světovým?

Myslím si, že u nás máme hodně šikovných lidí. Jen nám ještě úplně nejde prezentace.

Často se setkáváme s lidmi, kteří jsou neskutečně šikovní a zároveň si nevěří, a nemusí to být jen v designu. Což je velká škoda. A pak existuje i varianta, kdy je perfektní prezentace, ale jaksi pokulhává ten obsah a často chybí i pokora. Takže bych si přála, aby ti šikovní získali sebedůvěru.